Z deníku důstojníka pro mezigalaktickou inventarizaci meteoritů
Cíl mise: Asteroid City. Místo: Země. 4,6 milionu světelných let od domova.
nPaluba osobního vesmírného plavidla IXI–345
Úterý po snídani (černá káva, spálený toast, vajíčka z prášku)
Blíží se nejvzdálenější cíl mé cesty – Asteroid City. Po příletu standardní postup – krátké pozorování terénu, následně vyzvednutí úlomku meteoritu XI–00I. A pak konečně domů. Ta dlouhá, nekonečná cesta domů.
Nemůžu přestat myslet na mou krásnou Bulpu. Jak to asi zvládá? Neviděl jsem ji a děti celou věčnost, skoro si už ani nevzpomínám, jak to doma voní. Při tom pomyšlení se mi vybavuje jen sterilní pach univerzálního čističe palubních desek. Jestlipak už malému Boranovi vyrostly všechny drápy? Matně si vybavuji, že při mém odletu byl celý nesvůj z prvního. Nebo to byl už třetí? Snad je Bulpa hodně objímá i za mě. Co když mě ani nepoznají?
Paluba osobního vesmírného plavidla IXI–345
Středa po odpolední svačině (čaj, půlka grapefruitu, dvě ovesné sušenky)
Palubní počítač vycítil můj smutek (nebo spíš nahlédl do mého deníku – koneckonců, je to počítač, co ten asi tak může vycítit?) a místo běžné proteinové kaše mi dnes k obědu připravil moje zamilované jídlo. Smažené rybí ocásky chutnaly skoro stejně, jako když je na moje narozeniny dělá Bulpa. Dojalo mě to.
Asteroid City už je na dohled. Podle propočtů počítače bychom do večeře měli dorazit a zaujmout pozorovací pozici.
Paluba osobního vesmírného plavidla IXI–345
Čtvrtek za svítání
Pozorování Asteroid City začíná. Lidé milují barvy. Škoda, že můj druh je barvoslepý. Na druhou stranu, plout černým vesmírem díky tomu není tak depresivní.
Zdá se, že se zde koná jakási přehlídka nadějných mladých mozků. Zaujal mě mladík, kterého napadlo sestrojit přístroj umožňující projekci ze Země na Měsíc. Mám mu říct, že tuto jednoduchou a upřímně poněkud zastaralou technologii zbytek vesmíru už tisíce let používá pro základní mezihvězdné dopravní značení? Raději ne – se jménem Woodrow Lindbergh Steenbeck si v životě ještě užije dost.
Zaznamenal jsem rovněž jednu ženu – dle reakcí ostatních lidí jsem vydedukoval, že na Zemi patří ke slavným osobnostem. Mně ale připomněla mou Bulpu. Červená rtěnka na jejích rtech má stejný odstín jako jizva na Bulpině pravém zápěstí. Jako malá se spálila o nahřátý palubní zapalovač.
Paluba osobního vesmírného plavidla IXI–345
Pátek po večeři (proteinová kaše, rajčatový džus, kousek čokolády z osobních zásob)
Úlomek meteoritu XI–00I úspěšně vyzvednut.
Setkání s lidmi katastrofální. Zapomněl jsem, jak jsou pozemšťani nesví z jiných ras a jak citliví jsou ohledně představy, že jsou ve vesmíru sami. Všichni na mě zírali, pochopitelně jsem znervózněl. Jen jeden muž měl dost duchapřítomnosti mě vyfotografovat. Výsledný snímek bude pravděpodobně považován za plagiát, ale v kontextu situace mi to přišlo jako milé gesto.
Paluba osobního vesmírného plavidla IXI–345
O týden později
Úlomek meteoritu XI–00I řádně zaevidován. Chvíli to zabralo, palubnímu počítači se nedařilo dohledat správný soubor. Návrat subjektu na místo jsem po předchozí zkušenosti s lidmi pojal úsporně. A teď už hajdy domů.
Domů.
Přihlaste se k odběru newsletteru KATMAG a všechny nové články i podcasty vám budou chodit rovnou do mailu.
Baví vás, co jste si právě přečetli? Tak to sdílejte.
Sledujte KATMAG také na Twitteru a na Instagramu.