Black Widow vs. Wonder Woman 1984
Dva velké ženské komiksové filmy z konkurenčních stájí si o srovnání přímo říkají. Že to bude až tak nerovný souboj s tak jasným vítězem jsem nečekala, vyloženě zaskočená ale taky nejsem.
Květen 2020. Tehdy jsme měli vidět Black Widow (BW), sólo film stejnojmenné komiksové hrdinky Nataši Romanovové, která je na plátně svázaná s herečkou Scarlett Johansson. Premiéra snímku, kterým měl MCU vstoupit do čtvrté fáze, byla ale třikrát posunuta kvůli pandemii, a tak se superhrdinský kolos do kin vrací až teď. Black Widow režírovala Cate Shortland a ani ona, ani její hlavní hvězda se netajily záměrem skrze společné dílo vnést do světa Marvelu více ženského elementu. Nejsou první, kdo se to v rámci komiksových adaptací pokusil.
Produkty vznikající pod křídly nějaké franšízy mají výhody a nevýhody. Mezi výhody, a platí to i pro marvelovky, určitě patří, že daná značka má nastavený určitý standard, který vždy dodá a nedovolí si jít pod něj. V případě MCU to znamená, že i jeho průměrnější snímky, což je mimochodem právě Black Widow, jsou vlastně super. Nabízí skvělou akci, ideální množství humoru, slušný příběh a dobrý scénář. Dalším plusem platným přímo pro svět Marvelu je sice nereálný, přesto uvěřitelný svět, který tvoří stovky drobných detailů, v nichž na sebe jednotlivé filmy odkazují. Díky nim se v tomhle universu divák cítí dobře. Je to mimochodem nejen výhoda, ale taky hlavní trumf, který má MCU v rukávu v konkurenčním boji s DCEU, kde provázanost ani zdaleka nefunguje tak dobře.
Nevýhodou toho, když je něco jen díl obří skládačky, kterou tvoří nejen filmy, ale taky komiksové knihy, seriály, PC hry, figurky či tematické zábavní parky, je, že se vám velmi těžko může podařit přinést něco inovativního nebo výjimečného. A když už to vyjde, těžko si to obhajujete před těmi, kdo na to nejsou až tak zvědaví a chtějí jen značku, kterou reprezentujet; tedy její skalní fanoušci.
Právě to zkusili tvůrci Wonder Woman (2017), která byla od chvíle, kdy režie připadla Patty Jenkins, otevřeně prezentována jako takzvaný ženský film. Co to teda přesně znamená? Ne nutně film pouze pro ženy, ale určitě film, v jehož výrobě i story ženy hrají prim. Znamená to tedy většinou ženu-režisérku a silné ženské postavy v čele s hlavní hrdinkou, kterou představuje hvězdná herečka. Ta bývá i mimo plátno spojená feministickým aktivismem a s ženou-režisérkou na projektu úzce spolupracuje. A z hlediska komiksového žánru, který je tradičně spojený s mužským publikem, ovšem i s objektivizací žen, také příběh akcentující to, co akční hrdinky odlišuje od akčních hrdinů; silnější propojení s vlastními emocemi, empatii, milosrdenství, cit pro rodinu.
Zatímco první Wonder Woman nebyla zázrak, ale byla koukatelná, Wonder Woman 1984 (WW84, 2020) se vyloženě nepovedla. Jenkins a Gadot zatlačily na pilu ohledně empowering rozměru, ale tak nějak neohrabaně, navíc na úkor všeho ostatního. A protože Black Widow taky naplňuje definici ženského komiksového filmu, srovnání obou kousků je nasnadě.
Black Widow je mnohonásobně lepší ženský komiksový film než Wonder Woman 1984. První znatelný rozdíl je už v podstatě titulních postav. Wonder Woman je velmi plochá, jednoznačné kladná hrdinka, která sice občas zapochybuje, ale nedá se jí to věřit. Vždyť je to Amazonka! Oproti tomu, Black Widow je člověk z masa a kostí, má temnou minulost a ačkoliv se nedá říct, že by její osobnost byla do detailu propracovaným veledílem scenáristy-filozofa, v jejím nitru se něco odehrává; pocit viny, výčitky, konflikt.
Podstatnější ale je, že Wonder Woman 1984 nedokázala vybalancovat poměr mezi akční komiksárnou a oním ženským elementem, který tu převažuje natolik, až je to ke škodě. Black Widow oproti tomu od začátku jede v tempu, na které jsme u marvelovek zvyklí, a to, co chce sdělit navíc, dávkuje postupně. Wonder Woman ve svém druhém sólo snímku fňuká po chlapovi, do kterého se kdysi zamilovala a Barbara (Kristen Wiig), druhá hrdinka filmu, je nejistá buchetka, která dýchá jen pro to, aby byla tak krásná a obdivovaná jako Wonder Woman. Takže tu máme zaláskovanou sexy kočku a brýlatou chuděru ve vytahaném svetru trpící nedostatkem sebevědomí. To jsou extrémně stereotypní a nepříjemně zjednodušené představy o tom, co jsou ženské problémy. Tato šablonovitost se asi dá přičíst na vrub tomu, že WW84 cílí na mladší publikum než BW, ale tím spíš – tohle přece nejsou vzory, ke kterým se dá vzhlížet. Za to Black Widow a její čerstvě příchozí sekundantka Jelena Belovová s tváří Florence Pugh?
❤️ Podpořte nás přes Buy Me a Coffee.
Nataša a Jelena jsou bojovnice vycvičené muži, ovládané muži a fungující v mužském světě (ostatně, jako my všechny, že). Až když se vymaní z toho sevření, mohou se otevřít své ženské stránce, což ale v tomto kontextu rozhodně neznamená, že si zalezou do postele s tabulkou čokolády a pustí si Gilmorova děvčata. Právě naopak; Black Widow je o hrdosti, o různých podobách a významech síly. Boží na tom je, že to divák chápe díky tomu, jak to Scarlett Johansson a Florence Pugh umí zahrát – ne proto, že mu to někdo prvoplánově cpe do obličeje v nepřirozených replikách.
Obě protagonistky dostávají prostor uvědomit si svá traumata, zároveň se nebojí je řešit tak, že vyrazí na lov těch, kdo jim je způsobili. Mít jako žena svůj život ve vlastních rukou, to je leitmotiv Black Widow, který v kontextu současných antisexistických hnutí rezonuje velmi silně. K tomu ale snímek jako takový funguje jako dobrá akční komiksárna a v rámci MCU dodává kvalitní backstory zavedené a oblíbené hrdince universa. O takovém efektu si celá Wonder Woman 1984 může nechat zdát. Ano, z Black Widow je cítit, že cílí na ženské publikum, ale dělá to dobře, a zároveň dostatečně svižně a zábavně, aby potěšila i publikum mužské. To si ve filmu pro sebe najde dost na to, aby mu odpustilo, že jediné mužské postavy, co se ve filmu vyskytují, jsou buď odporní sociopati, nebo poťouchlí ňoumové s křehkým egem.
Baví vás KATMAG? Přihlaste se k odběru a všechny nový texty vám budou pohodlně chodit přímo do mailu: