Jak akční hrdinové Sylvestera Stalloneho přicházejí o politická přesvědčení
21. září vstoupí do českých kin Postradatelní 4, další výbušná střílečka Sylvestera Stalloneho. Jak se jeho akční hrdinové napříč dekádami měnili a vyvíjeli?
Vedle sportovní ságy o Rocky Balboovi je americký herec, scenárista, režisér a producent Sylvester Stallone znám také díky dvěma svým ryze akčním sériím: Rambo a Postradatelní. A zatímco Rambo završil svůj příběh pátým filmem v roce 2019, čtvrtí Postradatelní se do kin vrací už tento měsíc. Což je zároveň i dobrá příležitost si obě série připomenout a říct si, čím se snažily být ve svých začátcích a v co se postupně proměnily. Ne vždycky šlo totiž jen o samoúčelné střílečky.
John Rambo je jedním z nejznámějších akčních hrdinů v historii filmu: Dlouhé vlasy, červený šátek, naolejované svalnaté ruce svírající velký nůž nebo ještě větší kulomet… Je to ikonický vzhled, který parodovali třeba i Charlie Sheen ve druhých Žhavých výstřelech (Hot Shots! Part Deux, 1993) nebo Weird Al Yankovic v Jak se dělá televize (UHF, 1989). A zároveň je to vzhled, který má s prvním filmem z této série jen pramálo společného.
Mějte soucit s veterány
První Rambo (First Blood) z roku 1982 je adaptací knihy Davida Morrella, která vyšla o deset let dříve. Vypráví příběh Johna Ramba (Stallone), veterána z Vietnamské války, který po zjištění, že je posledním přeživším ze své jednotky, bloumá americkým severozápadem. Při cestě státem Washington ho zatkne šerif Teasle (Brian Dennehy), který má Ramba za pobudu, co kazí klid jeho ospalého městečka. Po následném převezení na stanici se Rambo záhy stává obětí policejní brutality, která v něm spustí PTSD způsobenou jeho zážitky ze zajetí a mučením ve Vietnamu.
Rambo policisty přemůže a uteče do přilehlých lesů, kde je brzy hnán nejen šerifem a jeho lidmi, ale brzy i zástupci státní policie a národní gardy. A i když má Rambo proti početným zástupům štváčů stále značnou výhodu, film ho nerámuje jako akčního hrdinu, ale spíše jako divoké zvíře zahnané do kouta. Jelikož John Rambo není schopen integrovat se zpátky do civilní společnosti (která ho zároveň odsuzuje), stává se z něj pouhý nástroj stvořený pro válku. Ať už chce, nebo ne.
Triumfální vítězství nad pronásledovateli se tak v závěru filmu ani nekoná. Stoický drsňák se místo toho sesype a rozbrečí v náruči plukovníka Trautmana (Richard Crenna), svého velícího důstojníka z války. První Rambo je v jádru silně protiválečný. Kritizuje nejen válku samotnou, ale i to, jak americká vláda není schopna postarat se o své veterány, na nichž si své frustrace z mnohaletého bezvýsledného konfliktu vybíjí celá společnost. Je to příběh o lidech, ze kterých armádní systém vytváří mašiny na zabíjení a když už je nepotřebuje, odhodí je. O to překvapivější pak je, jaký film na prvního Ramba o tři roky později navázal.
Do Vietnamu znovu a lépe
Kritiku zacházení s veterány a zanedbávání jejich duševního zdraví totiž Rambo II (Rambo: First Blood Part II, 1985) z velké části vypouští. Rambo nyní dostává šanci vrátit se do Vietnamu, aby pro CIA pořídil fotografické důkazy o údajně stále existujících táborech s americkými válečnými zajatci. Interní řešení jeho psychických traumat tak nahrazují zdánlivá řešení externí, kdy má Rambo v přeneseném slova smyslu možnost vrátit se zpátky do války a „tentokrát ji vyhrát“.
Na misi ho navíc opět posílá Trautman, který je ve všech třech filmech, v nichž vystupuje, zobrazován jako kladná, pro Ramba vlastně až otcovská figura, a to i když plukovník sám opakovaně přiznává, že to on z Ramba udělal to, čím dnes je. Skutečným padouchem (vyjma hord bezejmenných vietnamských a sovětských vojáků) je tu naopak samotná CIA, kterou tvůrci prezentují jako chladnou, vykalkulovanou instituci, jež chce zahladit stopy, aby si americká vláda mohla nad celou problematikou válečných zajatců konečně umýt ruce.
Rambo II je tak ve svých motivech klasickým příkladem americké výjimečnosti a zromantizovaného individualismu: CIA reprezentuje zkostnatělý systém jedniček a nul bez lidského přístupu, na který se nelze spolehnout. Proto svět potřebuje hrdiny, jako je Rambo (a do jisté míry Trautman), kteří vždy dokáží udělat tu morálně správnou věc. Rambo je na konci druhého filmu stále tupým válečným nástrojem a zároveň i vyvrhelem národa, za který (ze svého úhlu pohledu) bojuje, což jeho postavě dává i jistý nádech mučednictví. Zároveň se ale nyní zříká armády jako svých původních loutkářů a snaží se najít vlastní životní cestu.
Stejná válka, jiná země
Dařilo se mu to do roku 1988, kdy do kin vstoupil Rambo III. V něm plukovník Trautman nachází Johna Ramba v thajském klášteře a snaží se ho naverbovat na speciální misi proti sovětské základně v Ruskem okupovaném Afghánistánu. Stalloneho hrdina účast na jakémkoliv dalším válečném tažení odmítá, když se na něj ale Trautman vydá sám a je sověty zajat, Rambo se rozhodne vrátit do akce, aby ho zachránil.
Třetí Rambo plnohodnotně umocňuje celou tuto filmovou sérii jako tragický příběh muže připraveného o svou lidskost, kterou se od té doby bezvýsledně snaží znovu najít. Rambo v klášteře hledá klid a mír, zatímco si traumata a emoce vybíjí v nelegálních bojových zápasech. Ve snaze ho opět naverbovat Trautman tentokrát argumentuje tím, že touhu žít v klidu si Rambo jenom namlouvá a že armáda z něj zabijáka neudělala, protože jím je už ze své podstaty.
Samotný konflikt s ruskými vojsky, ke kterému film spěje, je navíc nejen nezajímavý, ale s odstupem času i silně ironický. Třináct let před zahájením americké invaze do Afghánistánu, která trvala dvě dekády, zde Trautman varuje hlavního ruského padoucha, že „Afghánistán bude jejich vlastním Vietnamem“. A aby toho nebylo málo, Rambo zde bojuje po boku mudžáhedínských válečníků, jimž je celý film i věnován, což vedlo k populárnímu internetovému vtipu, že Rambo podporuje Taliban (byť Taliban jako takový technicky vznikl až o několik let později). Film se nedočkal úspěchu finančního ani kritického, což vedlo k uložení celé série k ledu. Ne ale navždy.
Duševní očista válečným peklem
V roce 2006 totiž do kin vstupuje Rocky Balboa. Po stagnujících devadesátých letech nakopl šestý díl boxerské série Stalloneho kariéru a posléze mu umožnil natočit nejen dalšího Ramba, ale o pár let později přijít i se zcela novou akční sérií Postradatelní.
V Rambo: Do pekla a zpět (Rambo, 2008) se Stallone ke své ikonické roli vrací nejen jako herec a (spolu)scenárista, ale také jako režisér. Zároveň ale už bez účasti Richarda Crenny, který zemřel v roce 2003 a celý film je mu i odkázán. Stalloneho stárnoucí hrdina tentokrát nežije ani v míru, ani ve válce. Přežívá o samotě v thajské džungli, kde si vydělává jako převozník a lovec hadů a pohrdá svou vlastní existencí. Novou perspektivu ale dostává v momentě, kdy se rozhodne pomoct přepravit skupinu křesťanských misionářů do válkou zubožené Barmy. A když jsou pak misionáři nevyhnutelně zajati barmskou armádou, Rambo se spolu se skupinou žoldáků vydává je zachránit.
V rámci čtvrtého Ramba mimochodem rozhodně stojí za zmínku, že skutečné válečné zločiny páchané barmskou armádou na protivládních povstalcích a etnických menšinách jsou ve Stalloneho režii vyobrazeny s až dokumentární syrovostí, již je často náročné sledovat. Film samotný byl v Barmě zakázán a jeho šíření v zemi může být trestáno vězením nebo i smrtí. Zároveň do jisté míry pomohl zvednout morálku tamního protivládního odboje, který dokonce přijal Rambovo krédo „žít nadarmo, nebo pro něco zemřít“.
Vyobrazení Johna Ramba v prvním filmu a v jeho dvou pokračováních se zdá být vzájemně protichůdné, čtvrtému Rambovi se nicméně daří oba tyto přístupy skloubit. Jakmile totiž Rambo před svou násilnou stránkou přestane utíkat a rozhodne se ji přijmout (ve velmi krvavém a brutálním finále filmu), umožní mu to nad ní získat kontrolu a tudíž i možnost se přes své démony přenést. Celý snímek tak končí Rambovým návratem do Ameriky, kdy je konečně schopen začít novou životní kapitolu. Byl to skvělý způsob, jak celou jeho ságu uzavřít.
Stará krev s novým životem
Dva roky po uvedení čtvrtého Ramba Stallone prvním dílem představuje zcela novou akční sérii Expendables: Postradatelní (The Expendables, 2010). Snímek režíroval, spolunapsal a ztvárnil v něm hlavní roli: vystupuje zde jako Barney Ross, vůdce elitního týmu žoldáků, do kterého obsadil řadu akčních hvězd jak současných (Jason Statham, Terry Crews, Randy Couture), tak především těch z uplynulých dekád (Jet Li, Dolph Lundgren, Mickey Rourke). Rossovu skupinu si pak ve filmu najme tajemný pan Church (Bruce Willis) a dá jí za úkol eliminovat generála Garzu (David Zayas), diktátora vládnoucího jihoamerickému ostrovu Vilena.
Stallone do prvních Postradatelných přenáší hned několik klíčových motivů z Ramba. Skrze tým Rossových žoldáků totiž předkládá otázku, co by se stalo se zidealizovanými akčními hrdiny reaganovské éry v moderní době, která je postupně připravila o jakýkoliv smysl pro čest nebo vlastenectví, a přetvořila je v nájemné vrahy bez morálního kompasu nebo (alespoň zdánlivě) důvěryhodné autority, jíž by se mohli zodpovídat.
Barney Ross na Vileně odhalí, že generál Garza je pouhým pěšákem zběhlého agenta CIA (Eric Roberts), který na ostrově přebral kontrolu nad obchodem s drogami, za nímž původně stála americká vláda, což se pan Church (rovněž agent CIA) nyní snaží ututlat. Po tomto zjištění chce Ross dát od celé mise ruce pryč, ve jménu znovuobjevení svých morálních principů se ale nakonec rozhodne na ostrov vrátit a zachránit Garzovu dceru Sandru (Giselle Itié), která je zároveň členkou místního protirežimního odboje.
První Postradatelní nabízejí motivy osobního vykoupení a návratu k univerzálním morálním hodnotám. Jde o podobný směr, kterým se snažil ubírat i druhý Rambo, zde ho ale Stallone uchopil z trochu jiného úhlu a hlavně v rámci nové postavy nesvázané jakoukoliv předchozí mytologií. A i když je filmová Vilena smyšleným ostrovem, určitá podobnost s (údajným) historickým obchodováním s drogami v Jižní Americe pod kontrolou CIA jistě také není náhodná. Žádný z těchto motivů ale v rámci diváckého zájmu nepředčil scénu, v níž se vůbec poprvé na plátně poprvé potkali Stallone, Willis a Arnold Schwarzenegger.
Znovupřijetí hrdinných archetypů
Stalloneho kritika zbožšťování filmových drsňáků z 80. let tak měla na diváky spíše opačný efekt. Pro ně se totiž Postradatelní stali jakýmsi příslibem staromilského návratu právě takových postav z právě takové éry. A Expendables: Postradatelní 2 (The Expendables 2), kteří do kin vstoupili v roce 2012, si dali za cíl tomuto příslibu dostát. Z hlediska politických přesvědčení tak lze mezi prvními a druhými Postradatelnými sledovat podobný úpadek, jako mezi prvním a druhým Rambem. Zatímco ale Rambo II měl o problematice amerických veteránů nebo praktikách CIA stále co říct, zápletka Postradatelných 2 je tak jednoduchá a bezzubá, jak to jen jde.
Rosse tentokrát kupředu pohání touha pomstít smrt mladého spojobojovníka, kterého zavraždil hlavní padouch filmu v podání Jean-Claude Van Damma. Na cestě za vendetou přitom potká mimo jiné i dalšího žoldáka, tentokrát ztvárněného Chuckem Norrisem, který ve filmu dokonce procedí jeden z klasických „norrisovských“ vtipů. A i když pan Church v prvních Postradatelných reprezentoval temnou stránku americké vlády, ve dvojce se z něj stává charismatický antihrdina, aby si Bruce Willis mohl bok po boku se Stallonem a Schwarzeneggerem nejen poklábosit, ale tentokrát i zastřílet.
O moc líp na tom pak nejsou ani Expendables: Postradatelní 3 (The Expendables 3) z roku 2014, ve kterých Barney Ross dává dohromady nový tým, aby se postavil Conradu Stonebanksovi (Mel Gibson), jednomu ze zakládajících členů Postradatelných, z něhož se ovšem během let stal obchodník se zbraněmi a mezinárodní válečný zločinec. S přimhouřenýma očima by se dalo říct, že se třetí Postradatelní vrací k určitým motivům prvního dílu, když prezentují Stonebankse jako varování, co se mohlo stát ze samotného Rosse, kdyby si nezachoval svůj morální kompas.
Stejně jako o cílený odkaz na původní Stalloneho motivy ale zároveň klidně mohlo jít jenom o standardní příklad určitého archetypu filmového záporáka, který funguje jako pomyslné zrcadlo hlavního hrdiny. I kdyby ale skutečně šlo o záměr, pořád by se v celém filmu jednalo asi o jediný zajímavý nápad. Třetí Postradatelní totiž jinak téměř výhradně sázejí na další příval hereckých hvězd. Vedle Gibsona tu vystoupí zejména Wesley Snipes, Antonio Banderas, Ronda Rousey, Kelsey Grammer nebo Harrison Ford. Konkrétně ten ve třetím dílu nahrazuje Bruce Willise v roli agenta nedůvěryhodné CIA, který je ale sám o sobě vlastně sympatický klaďas.
Celému filmu navíc silně ublížil i fakt, že se jeho přístupnostní stupeň snížil z R (tedy od osmnácti let) na PG-13, což skalní fanoušci nesli velmi nelibě a dlouho to vypadalo, že třetí Postradatelní budou taky těmi posledními.
Odchod do akčního důchodu
Než ale na čtvrté Postradatelné skutečně došlo, Stallone se překvapivě vrátil k Rambovi, a to v roce 2019 snímkem Rambo: Poslední krev (Rambo: Last Blood). Přestože čtvrtý díl série završil příběh Johna Ramba poměrně uspokojivě, pátý film nemusel být nezbytně špatný nápad. Rambův návrat do Spojených států totiž nabízí potenciál k prozkoumání určitých paralel s prvním filmem a třeba i toho, jak se skoro 40 let po událostech jedničky ve společnosti posunul dialog ohledně válečných veteránů a Amerikou vedených válek obecně.
Žádné z těchto témat ale Poslední krev nijak nerozebírá. Film je místo toho poměrně standardním (a místy až nepříjemně exploitačním) akčním thrillerem, ve kterém se Rambo vydává do Mexika najít svou svěřenkyni, jíž se zmocnil gang obchodníků s bílým masem. Jde v podstatě o typ příběhu, do kterého by šlo namísto Stalloneho klidně obsadit třeba Liama Neesona a nic moc by se nemuselo měnit. Ironií proto zůstává nejen fakt, že s námětem na pátého Ramba přišel skutečně sám Stallone, ale že ho dokonce zvažoval už pro čtvrtý díl. Tehdy mu však přišlo, že takový nápad není Ramba úplně hoden…
Nyní se píše rok 2023. Filmový Rambo konečně odešel na odpočinek (byť se stále šušká o potenciálním seriálovém rebootu s názvem Rambo: New Blood) a 21. září, téměř celou dekádu po uvedení trojky, do kin vstupují Expend4bles: Postr4datelní (Expend4bles). Na návrat ke Stalloneho politickým názorům už ale nejspíš nebude prostor ani tady. Nejen, že jsou noví Postradatelní prvním dílem z celé série, u něhož se Stallone nijak nepodílel na scénáři, ale už z trailerů to vypadá, že i role Barneyho Rosse bude ve filmu značně osekaná. Podle Stallonových vlastních slov půjde spíše o předání pochodně Jasonu Stathamovi, který by se stal hlavní hvězdou možných budoucích filmů.
Přihlaste se k odběru newsletteru KATMAG a všechny nové články i podcasty vám budou chodit rovnou do mailu.
Baví vás, co jste si právě přečetli? Tak to sdílejte.
Sledujte KATMAG také na Twitteru a na Instagramu.