Nové Mission: Impossible bojuje s vyčpělými blockbustery a postmoderním konceptem pravdy
Nejnovější nemožná mise, kterou se Tom Cruise rozhodl přijmout, je přesvědčit diváky, že chodit do kina na letní velkofilmy se pořád vyplatí.
Hollywood má problém. Nejnovější díly jeho blockbusterových franšíz jsou čím dál dražší a zároveň vydělávají čím dál míň peněz. Rozpočty letošních filmů jako Fast X, Flash nebo Indiana Jones a nástroj osudu se pohybovaly kolem 300 milionů dolarů, což jejich výdělky v postcovidové éře zatím nestačí dohánět. Do světových kin se ale tento měsíc vrací Tom Cruise s již sedmým dílem akční špionážní série Mission: Impossible, aby všem ukázal, jak se to má správně dělat.
Cruise jako dělník svého řemesla
Ani Mission: Impossible Odplata – Část první (Mission: Impossible – Dead Reckoning Part One, 2023) to ale v kinech nebude mít úplně jednoduché. Kvůli zdlouhavé produkci během pandemie totiž i její rozpočet nabobtnal na 290 milionů dolarů. Na rozdíl od jiných současných (zpravidla superhrdinských) trháků se však Odplata snaží diváky do kin nalákat staromilským příslibem skutečných herců pobíhajících po skutečných lokacích a provádějících kaskadérské kousky tak skutečné, jak jim to jen nervózní pojišťovny dovolí.
Popularita série Mission: Impossible totiž těží mimo jiné i z obecného povědomí, že za produkcí dalších a dalších dílů nestojí ani tak studiový kalkul, jako spíš osobní odhodlání jedné konkrétní filmové hvězdy. To je koncept, který je v současném Hollywoodu čím dál unikátnější. Cruiseův protagonista Ethan Hunt se v novém filmu projíždí na koni po Arabské poušti, zápasí s padouchy na střeše jedoucího Orient Expresu a za volantem dvoumístného Fiatu se nahání s půlkou Říma. Přesto ale nezosobňuje akčního hrdinu v tom klasickém slova smyslu, jako je tomu třeba u Jamese Bonda nebo Indiany Jonese.
Nebezpečné kaskadérské kousky, které tuto sérii proslavily, jsou sice nesmírně impozantní, zároveň ale tak šílené, že je s Cruisovou postavou často těžké sympatizovat (čemuž nepomáhají ani kontroverze hercova osobního života a oddanost scientologii). Ethan Hunt není typický idol, s nímž by každá žena chtěla být a každý muž by chtěl být jako on. Hunt je, tak jako sám Cruise, dělníkem svého řemesla. První musí znovu a znovu zachraňovat svět, druhý musí znovu a znovu oslňovat diváky kouzlem filmového spektáklu. A oba jsou pro splnění své mise ochotni třeba i seskočit na motorce z kilometrového útesu.
Evoluce epizodního vyprávění
Zatímco první čtyři díly filmové série Mission: Impossible měli na svědomí čtyři různí režiséři, poslední trojici snímků v čele s aktuální Odplatou diriguje Christopher McQuarrie, který s Cruisem nepravidelně spolupracuje už od Valkyrie z roku 2008. Pod jeho taktovkou se celá franšíza postupně přeměnila z relativně uzavřených epizodních dobrodružství (což je příhodné obzvlášť vzhledem k seriálovým kořenům Mission: Impossible) až k souvislému epickému příběhu, který vyžaduje alespoň částečnou znalost jeho dosavadní mytologie.
Kvůli většímu důrazu na navazující dramatické vyprávění tak Mission: Impossible sice ztratilo jistou dávku hravosti a nezávaznosti, současně šlo ale o poměrně logický krok, jak celé sérii udržet momentum i po dnes už skoro třiceti letech existence. Rozhodně navíc neplatí, že by McQuarrie v přístupu k jednotlivým snímkům stagnoval. V Odplatě navazuje na vážnější příběhové a emocionální motivy z Mission: Impossible – Fallout z roku 2018, zároveň se ale novému filmu snaží vdechnout i trochu odlehčenější tón starších dílů. I když v mezích toho, jak mu to jeho aktuální epický formát dovoluje.
Staré hrozby v novém kabátu
Ani v nejnovější nemožné misi Ethana Hunta totiž nejde o nic menšího než o záchranu světa, jak ho známe. Hrdinové tentokrát cestují po světě a závodí s časem i různými znepřátelenými skupinami ve snaze získat dvě části klíče, který dokáže ovládat Entitu: nový typ umělé inteligence představující jedinečnou mezinárodní hrozbu. Taková zápletka není a vlastně ani nemá být komplikovaná, zajímavé na ní ale je, jak ji Odplata dokáže rámovat v moderním i klasickém pojetí současně.
Entita je na jednu stranu prezentována jako nástroj, kterého se chce zmocnit každá světová velmoc pro své vlastní záměry, na stranu druhou se ale jedná i o samostatně operujícího nepřítele ve stylu počítačového systému Skynet z filmových Terminátorů. Takový záporák by se v kontextu série o špionech v gumových maskách sice mohl zdát jako už příliš velké sci-fi, jak ale v jedné z úvodních expozičních scén poznamená Huntův parťák Benji Dunn (Simon Pegg): „Dřív nebo později k tomu dojít muselo.“
Klasický a zároveň moderní nádech má přitom i to, co se Odplata v rámci své zápletky o umělé inteligenci snaží říct. Téměř absolutní kontrola, kterou Entita drží nad světem digitálních informací, silně čerpá ze společenských úzkostí spojených s postmoderním konceptem pravdy, která není absolutní, ale buďto si ji určujeme sami, nebo je nám určována někým jiným. Jde o téma, co je divákům dobře známé nejen z aktuálního světa sociálních sítí a pojmů post-pravdy nebo fake news, ale i z historie samotného špionážního žánru. Už hlavní padouch z vůbec prvního filmového Mission: Impossible (1996) si posteskl, že s koncem studené války skončila i zlatá éra špionáže. Když se však tým Ethana Hunta o 27 let později dostává do situace, v níž neví, co je pravda a komu se dá věřit, je to jako by studená válka znovu vypukla.
Kdyby scénář filmu Mission: Impossible Odplata – Část první vznikal o trochu později, dočkali bychom se možná i meta komentáře k tématu, jak umělá inteligence začíná ohrožovat samotný filmový průmysl – což je extrémně aktuální i vzhledem k právě probíhající stávce hollywoodských herců a scenáristů. Třeba to ale ještě stihne Část druhá, která má do kin vstoupit příští léto. A třeba nás pak Tom Cruise všechny zachrání i před touhle hrozbou.
Přihlaste se k odběru newsletteru KATMAG a všechny nové články i podcasty vám budou chodit rovnou do mailu.
Baví vás, co jste si právě přečetli? Tak to sdílejte.
Sledujte KATMAG také na Twitteru a na Instagramu.