Osobní trauma jako nástroj systému a oxfordský zázrak Florence Pugh
Osobní trauma jako nástroj systému a oxfordský zázrak Florence Pugh
Irský zázrak ukazuje, jak katolická církev umí přetvořit neštěstí jednotlivce v nástroj manipulace. Sází při tom na sílu talentu Florence Pugh a kamery Ari Wegner.
Navzdory několik let starým obavám, že streamingová společnost brzy zcela vytlačí klasická filmová studia, vlastní celovečerní filmy z hlediska kvality nejsou nejsilnější stránkou Netflixu. O to víc letos překvapila rozporuplně přijímaná artovka Blondýnka. Irský zázrak chilského režiséra Sebastiána Lelia má sice s divácky náročnou studií popkulturního obrazu Marilyn Monroe společného jen málo, je to ale další film, za který na sebe Netflix může být hrdý.
Západní společnost a její morálka vychází z křesťanských hodnot. Zatímco třeba v Česku na to nikdo nepamatuje zpravidla do chvíle, než se začne mluvit o uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry, v Irsku je víra v Boha stále silně zakořeněná – podle výzkumu z roku 2018 dokonce právě v Irsku (a v Polsku a Litvě) žije nejvíce mladých (od 16 do 25 let) věřících lidí, kteří se pravidelně účastní bohoslužeb. Ačkoliv se Irové hlásí k různým církvím, drtivá většina obyvatel země souzní s tou římskokatolickou. A římskokatolická církev je patriarchální systém.
Proto nemůže překvapit, že v současném filmu, který studuje nástroje manipulace právě takových systémů, rezonuje i silně feministické vyznění. Lib Wright (Florence Pugh) je anglická zdravotní sestra, která přijíždí na izolovaný irský venkov v roce 1862, po skončení Krymské války a také po Velkém irském hladomoru. Ten zemi i její obyvatelstvo zpustošil a prohloubil nejen odtržení Irů od zbytku světa, ale také jejich antipatie vůči Angličanům. Emancipovaná žena bez manžela a dětí ví, že není vítaná z více důvodů, proto se soustředí na svůj hlavní úkol: spolu s jeptiškou sestrou Michael (Josie Walker) se mají po osmihodinových směnách střídat v nepřetržitém pozorování mladé dívky Anne O’Donnell (Kíla Lord Cassidy), která už čtyři měsíce nesnědla žádné jídlo. Někteří místní v tom vidí promyšlené divadlo, jiní boží zázrak a ženy mají pomoci zjistit, kde je pravda.
Musíme si promluvit o Florence
Velký podíl na celkové síle snímku má Florence Pugh, která v úloze Lib podává jeden z nejlepších výkonů své dosavadní kariéry. Oxfordská rodačka na sebe výrazně upozornila počinem Ariho Astera Slunovrat (Midsommar, 2019). V nové verzi Malých žen (Little Women, 2019) zastínila herecké kolegyně a dnes se nebojí střídat menší projekty s marvelovskými blockbustery. Pro své přirozené vystupování a zaujetí celospolečenskými tématy patří k předním celebritám obdivovaným generací Z. Irským zázrakem plně navázala na začátky své kariéry, kdy se objevovala hlavně v kostýmních dramatech.
Lib od začátku stojí na straně vědy, podle které není možné tak dlouho fungovat bez potravy. Proto je odhodlána zjistit, kde si Anne jídlo schovává, případně zda ji tajně nekrmí její rodina – a pokud ano, proč to všechno dělají. V samozvaném projevu nebeské vůle vidí školená zdravotní sestra z města jednoduše podvod. Hledá vysvětlení, nepřipouští, že by se před ní mohlo odehrávat něco skutečně nadpřirozeného. Její racionální mysl je navíc svírána démony z minulosti a ti jí nedovolují přestat uvažovat a prostě uvěřit, i kdyby chtěla.
Dny vyplněné společnými procházkami a rozhovory ubíhají a jak se Lib s Anne sbližuje, začíná si víc a víc uvědomovat – a divák spolu s ní – že ať už se v usedlosti O’Donnellových děje cokoliv, Anne jí nelže. Ona skutečně věří, že si ji Bůh vyvolil, a proto ji živí svou manou, díky které děvče přežívá. Lib přesto neopouští svoje nastavení a nařídí úplnou izolaci mladé pacientky. Nato se zdravotní stav dívky zhorší do té míry, až se Lib začne obávat o Annin život – zdá se, že jako jediná z celého okolí.
V Irském zázraku čas plyne pomalu, a to i díky kameře Ari Wegner (která spolupracovala s Jane Campion na loňském úspěchu Síla psa, a tak je možné vypozorovat tu jistou podobnost). Ačkoliv druhá třetina filmu vrcholí odhalením toho, jak se věci skutečně mají, Leliovým cílem není rozlousknout detektivní story. Nabízí psychologickou studii traumatu, která sice je zasazena do 19. století, v zásadních sděleních je ale aktuální i dnes.
❤️ Podpořte nás přes Buy Me a Coffee.
Režiséra celou dobu zajímá především role víry – a může to být víra vlastně v cokoliv – ve vyrovnávání se s osobním neštěstím. Kam až může zavést jedince s hlubokými šrámy na duši? Vedle toho ale v rámci kontextu příběhu (vycházejícího ze stejnojmenné knihy irské spisovatelky Emmy Donoghue) prostřednictvím své protagonistky nezapomíná být kritický vůči církvi. Skrze to ukazuje, jak může člověkem vytvořená mocenská instituce něco tak čistého a niterného, jako je právě víra, jednoduše vzít, pokřivit a zneužít a co všechno, včetně lidského života, je v zájmu zachování věrohodnosti svých narativů ochotna obětovat.
Irský zázrak dlouho funguje jako vizuální poezie; působivé obrazy ovšem v druhém plánu celou dobu skrývají něco nevlídného, špinavého. V poslední třetině se všechno bahno vyhrne na povrch, Lelio se jeho proudem ale nenechává strhnout. Nemění tempo a stále stejně pozvolna se – v ostrém kontrastu s netrpělivostí diváka, který vyhlíží pokud ne spravedlnost, tak alespoň katarzi titulních postav – sune k položení a částečně i zodpovězení hlavní otázky: lze se ze všech těch okovů, jimiž nás společenské konstrukce svazují, opravdu vymanit?
Přihlaste se k odběru newsletteru KATMAG a všechny nové články i podcasty vám budou chodit rovnou do mailu:
Baví vás, co jste si právě přečetli? Tak to sdílejte.
Sledujte KATMAG také na Twitteru a na Instagramu.