Musíme si promluvit o Hutchovi
Bob Odenkirk je Hutch. Hutch je chlápek s normálním, stereotypním životem a velmi nenormální minulostí, která o sobě dá nečekaně vědět. Hutch je Nikdo. A je super.
Ilja Najšuller je sedmatřicetiletý moskevský režisér, který na studia přesídlil do New Yorku, tam usoudil, že žádná studia nepotřebuje a začal točit klipy pro svoji indie rockovou kapelu Biting Elbows. Jeden z těch klipů, akční Bad Motherfucker, měl na YouTube úspěch, ocenil jej třeba i Darren Aronofsky, a tak Najšuller vzal základní nápad hudebního videa a na jeho základě natočil svůj první celovečerní snímek. Akční thriller Hardcore Henry z roku 2015 divák sleduje z pohledu první osoby a celé to vypadá jako našlapaná počítačová střílečka. Má to šmrnc, odsýpá to a příběh taky není úplně debilní. Nyní režisér představuje svůj první větší projekt: je jím snímek Nikdo (Nobody, 2021) s Bobem Odenkirkem v hlavní roli Hutche, obyčejného chlapíka s rodinným domem, dvěma dětmi, manželkou, která pracuje v realitách… a trezorem plným granátů, zbraní a dalších hraček připomínajících to, co Hutch dělal, než se usadil.
Bob Odenkirk je známý především z jako Saul Goodman, právník Waltera Whitea z Perníkového táty (Breaking Bad, 2008 - 2012). Advokátovi s volnou morálkou během vysílání seriálového hitu vyrostla taková fanouškovská základna, že mu tvůrce BB Vince Gilligan vymyslel vlastní spin-offový seriál Volejte Saulovi (Better Call Saul, 2015 - 2020), který byl neméně úspěšný. Saul byl Odenkirkovým velkým zlomem, do té doby byl známý především z vedlejších rolí.
Pokud jste film Nikdo zaregistrovali – patrně zaregistrovali, neboť je to stále jeden z prvních filmů uvedených v českých kinech po nekonečném lockdownu – možná jste si všimli i spojování snímku se sérií John Wick. Není to jen proto, že Odenkirk před začátkem natáčení trénoval dva roky, aby mohl, stejně jako Reeves ve Wickovi, většinu akčních scén odehrát bez pomoci dubléra. Najšuller při práci na Nobodym spojil síly s Derekem Kolstadem, který je coby scenárista podepsán pod celou wickovskou sérií. Kolstad, který se do té doby ve scenáristické branži spíš tak jako šoulal, si v prvním Wickovi nastavil směr, laťku umístil do rozumného středu a nastínil svůj autorský styl. Vyšlo to, a tak měl další dva filmy na pilování a teď dostal příležitost to, co si vyzkoušel, rozvinout.
Díky tomu je Nikdo v mnohém sofistikovanější než Wick, v rámci žánru ale nijak zvlášť inovativní není. Zápletka s bojovníkem na odpočinku, který se náhle vrátí ke starému způsobu života, je naopak velmi tradiční. Poměrně nedávno s ní výrazně pracoval třeba i Rambo z roku 2019; v Poslední krvi musí válečný veterán vystoupit z role domácí puťky a ještě jednou zabojovat s partou grázlů, která mu unesla neteř. Žene ho touha po pomstě. Najšuller a Kolstad v narativu Nobodyho sice také pracují s trigger pointem, to, co film odlišuje, je ale úplně jiný typ hrdiny. Jedna událost v Hutchovi něco odšpuntuje a on rychle přijde na to, že to něco mu sakra chybí. K tomu, aby se vrátil ke starému způsobu života, není přinucen, on si to vybere. Rozhodne se, že stereotypu předměstského život má dost a svoji brutální a speciálně trénovanou přirozenost prostě pustí ze řetězu.
Hutch je v každém směru originální akční hrdina. Není nesmrtelný ani nezranitelný, jeho schopnosti jsou adekvátní, jeho backstory dostatečně uvěřitelná a nekomplikovaná. Bonusovou jedinečnost mu dodává fakt, že má rodinu, navíc poměrně normální. Není to muž, který nemá co ztratit, protože už o všechno přišel, právě naopak. A ačkoliv Hutch přirozeně chce svoji rodinu ochránit, a taky pro to udělá vše potřebné, není v tom fatální ani přehnaně emocionální. Tohle prostě není to, oč tu běží; Hutch je týpek s krizí středního věku, kterému se otevřela jednoduchá a zábavná cesta, jak z ní ven. Pokaždé, když se blíží bitka, hrdinův obličej se rozněžní v téměř labužnickém výrazu plném natěšeného očekávání. Jako by říkal: „Já tě prosím, abys mi natáhl a já ti to mohl vrátit! Na rodinu mi nešahej, ale jinak je všechno dovoleno.“
❤️ Podpořte nás přes Buy Me a Coffee.
Právě to, s jakou lehkostí a nadšením se Hutch vydává vstříc akci, dělá z filmu neskutečně svěží podívanou. Nesledujeme někoho, kdo účtuje s osudem, kdo chce chránit svět, kdo má vyšší poslání. Prostě chce jen těm, kteří se mu postaví do cesty, dát přes držku. Protože to umí a umí to dobře. Zároveň všechno v Najšullerově filmu ukazuje na to, že se jedná o začátek série; Kolstad už píše scénář k sequelu. Produkce dalšího dílu zatím oficiálně zelenou nemá, ale pokud vznikne, bude to super. Otevřených konců a nevysvětlených detailů je v příběhu tolik, jako je začerněných informací v Hutchově spisu u FBI. Ve světě, který Najšuller a Kolstad společně vytvořili, se může odehrát ještě mnoho příběhů. Odenkirkův Hutch je relatable sympaťák a všichni rozhodně potřebujeme minimálně ještě jednou vidět Christophera Lloyda, který v roli Hutchova stařičkého otce pod důchodcovskou dekou schovává brokovnici s upilovanou hlavní.
Baví vás KATMAG? Přihlaste se k odběru a všechny nový texty vám budou pohodlně chodit přímo do mailu: