Filmoví kostýmní návrháři, kteří si zaslouží vaši pozornost
Cruella je film, kde jednu hlavní roli hraje Emma Stone a druhou její oblečení. Kostýmní návrhářka Jenny Beavan si za svou práci zaslouží maximální uznání – a stejně tak její přehlížení kolegové.
Po Zlobě - královně černé magie z roku 2014 má další slavný záporák z animáků Walta Disneyho svůj vlastní film. Cruella de Vil, šílená ženština, která unesla stovku dalmatinů, aby si z nich udělala kabát, se v hrané podobě na stříbrném plátně už jednou objevila, a to v roce 1996, kdy ji vpravdě ďábelsky ztvárnila Glenn Close. V novince režiséra Craiga Gillespieho psychopatku s černobílými vlasy hraje Emma Stone. V kriminální komedii sledujeme Cruellino mládí za účelem zjistit, jak se z ní stala záporná postava… A přicházíme při tom na to, že zas tak záporná vlastně není.
Cruella je totiž navzdory módnímu temnému vizuálu typický Disneyho rodinný film. Na to, co je, není špatná, přesto jsou na ní nejzapamatovatelnější brilantní kostýmy, což je naprosto v pořádku, protože zároveň tvoří základní stavební kámen příběhu. Jejich autorkou je kostýmní návrhářka Jenny Beavan. Ta zároveň otevřela zajímavé téma, když před premiérou filmu promluvila o přístupu korporátního Hollywoodu k práci návrhářů.
❤️ Podpořte nás přes Buy Me a Coffee.
Konflikt mezi držitelkou dvou Oscarů za kostýmy a společností Disney vznikl, když Disney oznámil, že spolu s filmem uvede i licencovanou kolekci oblečení inspirovanou estetikou Cruelly. S touto kolekcí ovšem Beavan nemá nic společného. Podle návrhářky ještě během natáčení probíhala diskuze, že by pro film zvlášť navrhla speciální módní řadu, pak ale přišla pandemie a od Disneyho už se jí nikdo neozval. Přesto je nyní kolekce obšlehnutá z její práce k mání. Svět totiž nečeká a spolu s filmem je samozřejmě potřeba nabídnout i merch.
Dělat kostýmní návrhářku je nevděčná práce. Vaše kostýmy z velké části daný film dělají filmem. Co mají postavy na sobě totiž zaznamená i laik, protože jednoduše – všichni nosíme oblečení a většinu z nás alespoň do nějaké míry zajímá, jaké oblečení nosíme. Máme svůj styl, je to cesta, jak dát okolí jasně najevo,kdo jsme, nebo kdo bychom chtěli být. Někdy kostýmy s postavou dokonale splynou, jindy ji dokonce přerostou a sami se stanou ikonickými. Když se řekne Snídaně u Tiffanyho, všem vytane na mysli Audrey Hepburn v malých černých a perlovém náhrdelníku a v Sexu ve městě je outfitům Carrie a jejích přítelkyň vyhrazena v podstatě samostatná příběhová linka. Oba případy jsou ale specifické tím, že za nimi stojí skuteční a slavní módní návrháři a spolupráci právě s nimi tvůrci zvolili záměrně.
Ale těch kultovních filmových šatů je mnohem víc. Začalo to modely Scarlett O’Hara v Jihu proti Severu od Waltera Plunketta, bílé šaty Marilyn Monroe stojící nad kanálem – a když už jsme v tom, růžové šaty Marilyn Monroe ověšené diamantovými šperky (obojí navrhoval William Travilla), zlatý kostým filmové Kleopatry od Renié Conley… Nemusíme ale chodit ani tak daleko; všichni si přece vybavíme, jaké šaty na sobě na plese měla Popelka s tváří Libuše Šafránkové nebo co nosili Měsíčník, Slunečník a Větrník v pohádce Princ a Večernice.
Už si ale nevybavíme, kdo ty kostýmy dělal. Filmoví kostyméři odvádějí náročnou, kreativní práci, která patří k těm nejviditelnějším složkám snímku, jejich jméno přesto bývá v titulcích ztraceno. Řada filmových fanoušků je schopna chrlit jména režisérů, herců a hereček po desítkách. V menším počtu to platí pro scenáristy, pak hudební skladatele, možná kameramany… Ale pro kostýmní návrháře? Tenhle text tak není věnován Cruelle, ale Jenny Beavan a dalším šesti mým oblíbencům mezi filmovými kostyméry.
Jenny Beavan
Sedmdesátiletá Jenny Beavan začínala v 70. letech jako kostymérka na malých londýnských divadelních scénách. Její první samostatnou prací u filmu byl snímek Jamese Ivoryho Evropané z roku 1979. Tím začala její dlouholetá spolupráce s produkční společnosti Merchant Ivory Films, ze které vzešel i film Pokoj s vyhlídkou, za nějž Beavan dostala svého prvního Oscara. V 90. letech často navrhovala kostýmy pro dobovky odehrávající se v 19. století. Stojí za kostýmy pro Rozum a cit z roku 1995, Janu Eyrovou z roku 1996 nebo Annu a krále z roku 1999. Má na kontě dvojici Ritchieho filmů o Sherlocku Holmesovi, dělala Královu řeč (2010) a v kontextu další tvorby možná poněkud překvapivě také nového Mad Maxe; za Zběsilou cestu získala v roce 2016 druhou Cenu Americké filmové akademie.
Milena Canonero
Úžasná italská dáma, která má mimochodem za manžela toho chlapíka, kterému V Total Recall na těle vyroste mimino. První film Mileny Canonero byl Mechanický pomeranč (1971). Její spolupráce s Kubrickem pokračovala i na Barry Lyndonovi (1975), za kterého kostýmní návrhářka získala svého prvního Oscara, a dělala také kostýmy k Osvícení (1980). Ostatně, na kreativní a osobité režiséry měla kostymérka v průběhu kariéry šťastnou ruku několikrát. Pracovala s F. F. Coppolou, což ji pravděpodobně později nasměrovalo ke spolupráci s jeho manželkou Eleanor a především dcerou Sofií. Právě Canonero stojí za ikonickými a rovněž Oscarem oceněnými kostýmy Marie Antoinetty (2006) s Kirsten Dunst v ústřední roli. A už od Života pod vodou (2004) je Milena Canonero spojená s filmy Wese Andersona. Nejvíc se vyřádila na Grandhotelu Budapešť (2014), který jí vynesl další Cenu Americké filmové akademie, a dělala i netrpělivě očekávanou novinku Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun (The French Dispatch), kterou snad uvidíme v listopadu.
Giulia Piersanti
Kostýmní návrhářka Lucy Guadagnina. Pětačtyřicetiletá římská rodačka okusila snad všechny módní metropole světa; chvíli žila v Paříži, chvíli v New Yorku a chvíli v Miláně. Tam se setkala s režisérem hitu Dej mi své jméno (2017). Guadagnino zrovna začínal práci na filmu Oslněni sluncem a měl jasnou představu o tom, co by jeho postavy měly nosit. Oslovil kvůli tomu Piersanti a bylo hotovo. Guadagninovy snímky jsou zatím jedinými filmovými ukázkami kostymérčiny práce, nejpůsobivější z nich je rozhodně nová verze kultovní Suspirie.
Coleen Atwood
Dnes zasloužilá hollywoodská kostýmní návrhářka začínala v módních buticích jako slečna, ke které zákazníci chodili vracet oblečení. Její filmografie je nabušená a různorodá. Navrhovala třeba kostýmy pro Gattacu (1997), za mě jedno z nejlepších sci-fi všech dob. Stojí za muzikálem Chicago (2002), historickou Gejšou (2005) nebo snímkem Fantastická zvířata a kde je najít (2016) – za všechny tři kousky získala Cenu Americké filmové akademie. Čtvrtého Oscara jí vynesla Burtonova Alenka v říši divů (2010). S excentrickým režisérem Atwood totiž spolupracuje už od Střihorukého Edwarda (1990), a má tak na kontě třeba i vizuálně lahůdkovou Ospalou díru (1999).
Deborah Lynn Scott
Deborah Lynn Scott je autorkou všech kostýmů Rose Dewitt Bukater, tedy hlavní ženskou postavou Cameronova Titanicu (1997). Napodobeniny šatů, které Kate Winslet v legendárním velkofilmu nosila, se dodnes dají dobře sehnat, protože Rose je oblíbenou figurou cosplayerek. Scott s Cameronem pracovala také na Avataru a bez zajímavosti není ani to, že na konci 90. let jako asistentka dělala na Zamilovaném Shakespearovi. Jejím prvním opravdu velkým filmem byl Spielbergův E. T. (1982) a navrhla kostýmy pro Zemeckisův Návrat do budoucnosti (1985). Tam si to ale příliš nesedlo – na druhý a třetí díl už si Zemeckis přizval úplně jinou návrhářku…
Joanna Johnston
Joanna Johnston je moje osobní favoritka, a to, že Návrat do budoucnosti II (1989) je můj nejoblíbenější film, v tom hraje jen malou roli. Ona totiž dělala kostýmy pro několik mých oblíbených filmů. Začínala jako divadelní kostymérka a přes různé asistence se postupně dostala až k samostatnému filmovému projektu - jejím prvním kouskem se v roce 1987 stal Hellraiser. Hned potom poprvé spolupracovala se Zemeckisem na Falešné hře s králíkem Rogerem (1988), aby vzápětí navrhla kostýmy pro Indianu Jonese a Poslední křížovou výpravu (1989). Z novějších filmů určitě stojí za zmínku Piráti na vlnách (2009) a Krycí jméno U.N.C.L.E. (2015). Film Guye Ritchieho vychází ze populárního seriálu MGM, který se vysílal v polovině 60. let, kam Ritchie svůj snímek rovněž zasadil.
Theodor Pištěk
Bez Theodora Pištěka by seznam nebyl úplný. Český výtvarník, který proslul i za hranicemi, je mimochodem autorem kostýmů k Princi a Večernici, kterou jsem zmiňovala v úvodu. Jeho nejslavnějším dílem je ale samozřejmě Amadeus (1984), který mu vynesl Oscara. S Formanem spolupracoval také na Valmontovi (1989), z českých snímků jsou pro Pištěkovu kostýmní tvorbu významná Vláčilova veledíla Údolí včel a Markéta Lazarová (obojí 1967).
Baví vás KATMAG? Přihlaste se k odběru a všechny nový texty vám budou pohodlně chodit přímo do mailu: