Seriálový Jack Reacher je tradičním hrdinou v moderním kabátě
Urostlý protagonista druhé řady akčního seriálu při vyšetřování zločinů zapojuje šedou kůru mozkovou s vyrýsovaným pekáčem buchet.
Streamovací služba Prime Video má zjevně slabost pro adaptování knižních thrillerů o hrdinovi s křestním jménem Jack. Po seriálovém Jacku Ryanovi (2018 – 2023) Toma Clancyho totiž divákům v roce 2022 představila první řadu seriálu Reacher, který vychází z populární knižní série britského spisovatele Leeho Childa. Ten v rozpětí skoro tří dekád a skoro třicítky thrillerových románů vypráví osudy Jacka Reachera; bývalého armádního vyšetřovatele, který bez větších cílů či závazků bloumá napříč Spojenými státy a řeší jakékoliv trable, které mu zrovna zkříží cestu. A to ať už s využitím síly dedukce, nebo svých vlastních pěstí.
Mezi Reacherovy četné charakteristiky přitom patří třeba i to, že měří přes dva metry a nenávidí běhání. Řadu fanoušků knižní série proto zarazilo, když byl do role filmového Reachera původně obsazen Tom Cruise, herec známý mimo jiné svou průměrnou výškou a nadprůměrnou láskou k dramatickému sprintování. Jeho celkem dvě filmové adaptace Jack Reacher: Poslední výstřel (Jack Reacher, 2012) a Jack Reacher: Nevracej se (Jack Reacher: Never Go Back, 2016) byly vesměs solidními neo-noirovými detektivkami. Samotné Cruisovo obsazení ale znalci knižní předlohy stále nesli velmi těžko – což se rozhodla napravit právě seriálová adaptace v hlavní roli s Alanem Ritchsonem, jejíž druhá řada vyšla koncem roku 2023.
Hromotluk, co má pod čepicí
Samotná postava Jacka Reachera je už na první pohled plná protikladů. Je to bývalý voják, který se po odchodu z armády rozhodl žít mimo dosah jakékoliv vládní administrativy. Technicky vzato je to bezdomovec, který ale místo žebrání na ulici svůj čas tráví cestováním po Americe, přespáním v motelech a stravováním se v útulných maloměstských dinerech. A především je to vysoký hromotluk, který ale k řešení svých problémů přistupuje často svědomitějším a metodičtějším způsobem, než by se od něj dalo čekat. Ale ne vždy.
Reacher v jádru zosobňuje testosteronový archetyp hollywoodského akčního hrdiny 80. let, který se zuby nehty probojoval až do 21. století. Jeho četná dobrodružství plná vyhrocených přestřelek a překombinovaných konspirací jsou záměrně přitažená za vlasy. Zároveň jsou ale tak akorát propracovaná a organicky gradující, aby udržela divákovu pozornost a neurážela jeho inteligenci. Jde o sérii, která je staromilskou akční jízdou a moderním detektivním thrillerem v jednom. A celé to kupodivu funguje jak na papíře, tak i na televizních obrazovkách.
Jakožto drsný, chvílemi až arogantní potírač bezpráví Reacher často balancuje na hranici toxické maskulinity, nikdy ji ale zcela nepřekročí (třeba i díky svému překvapivě progresivnímu přístupu k ženským postavám). Onu tradiční mužnost tu zároveň zdaleka nejvíc podtrhuje Ritchsonova fyzička, která v druhé řadě seriálu přeskočila až do groteskní kategorie nasteroidovaných hollywoodských superhrdinů. I samotný Reacher je vlastně určitým prototypem superhrdinské fantazie – nebo alespoň jejího ekvivalentu z filmů minulého století. Zároveň se mu ale daří držet krok s moderní dobou tak akorát, aby jeho kouzlo nestihlo vyčpět. I tak ale v určitých ohledech se svým moderním kabátem stále trochu zápasí.
Syndrom Sherlocka Holmese
Lee Child ve svých knihách pomáhá čtenářům s Jackem Reacherem sympatizovat tím, že je nechává doslova číst jeho myšlenky a tudíž nahlédnout pod pokličku toho, jak hrdina dochází k určitým závěrům nebo kdy třeba sám dokáže přiznat vlastní chybu. V rámci audiovizuálního média využil podobný přístup třeba i americký seriál Status: Nežádoucí (Burn Notice, 2007 – 2013) o zběhlém agentovi CIA, jehož vnitřní monolog v každé epizodě detailně popisoval nejrůznější špionážní taktiky a vyšetřovací metody.
Jelikož ale seriálový Reacher žádný vnitřní monolog nevede, většina jeho myšlenkových pochodů je vyjádřena přímočarou expozicí, jíž ostatní postavy zpravidla buďto nadšeně přikyvují, nebo nad ní naopak nevěřícně kroutí hlavou. Právě v takových momentech Reacher připomíná spíš Sheldona Coopera z Teorie velkého třesku (The Big Bang Theory, 2007 – 2019) nebo slavného Holmese z britského Sherlocka (2010 – 2017), který jen z tkaniček u bot pozná, co jste měli včera k snídani.
A právě konkrétně ve spojení s Reacherovou předimenzovanou postavou (doslova i obrazně) je patrné, jak špatně seriálový trend asociálního génia zestárl. Na druhou stranu je ale třeba říct, že druhá řada si v tomto ohledu oproti té první značně polepšila. V nejnovější sérii se totiž Reacher dává dohromady se svou starou armádní jednotkou, jejíž členy se někdo rozhodl jednoho po druhém zlikvidovat. Reacherovy místy patronizující monology jsou díky tomu rovnoměrně rozděleny do dialogů, což mimo jiné nabízí i unikátní prostor k bližšímu prozkoumání vlastních slabých stránek a nejistot protagonisty – ale zase ne tak moc, aby tím seriál podlomil svou stěžejní fantazii ultimátního testosteronového koumáka.
Přihlaste se k odběru newsletteru KATMAG a všechny nové články i podcasty vám budou chodit rovnou do mailu.
Baví vás, co jste si právě přečetli? Tak to sdílejte.
Sledujte KATMAG také na Threads a na Instagramu.