Smolný pich aneb Pitomí Rumuni
Rumunská satira Radu Judeho otevírá česká kina po druhém lockdownu. Vítěz letošního Berlinale může šokovat úvodem, jako celek je ale lehce stravitelný. A odlehčení je něco, co teď všichni potřebujeme.
Česká kina se pomalu, ale jistě vrací do života a jedním z filmů, které jim s tím pomohou, je rumunská satira Smolný pich aneb Pitomý porno režiséra Radu Judeho. Moralita o učitelce, jejíž domácí porno unikne na internet, vyhrála Zlatého Medvěda na letošním Berlinale, mimo jiné i za to, jak neuvěřitelně aktuální je. Jude zůstává věren svému oblíbenému tématu, což je rumunská národní hrdost – nebo spíš hanba – v novém snímku k tomu ale přihazuje něco navíc. A díky tomu je Smolný pich zábavný.
Radu Jude je čtyřiačtyřicetiletý režisér, hvězda evropských filmových festivalů, v rodné vlasti kontroverzní, leč výrazná tvůrčí osobnost. Kontroverzní proto, že si za hlavní téma několika svých snímků vybral historii Rumunska, která je mírně řečeno složitá, obzvlášť pro Rumuny. Jude ve svých snímcích disputuje o tom, s čím se „jeho lidé“ těžko smiřují. Zkoumá vztah minulosti a přítomnosti – jak jedno ovlivňuje druhé. V historickém easternu Aferim! z roku 2015, s nímž režisér rázně pronikl na mezinárodní scénu, se Jude věnuje samotným základům moderního rumunského národa, které položili romští otroci. Film bodoval na Berlinale, kde získal Stříbrného Medvěda za režii.
O tři roky později Jude zaútočil ještě ostřeji, když natočil „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“. Černá komedie o divadelní režisérce, která chce zpracovat etnický masakr spáchaný rumunskou armádou v Oděse během druhé světové války, získala hlavní cenu na festivalu v Karlových Varech a Rumunům nastavila zrcadlo. Sorry, to spojení je klišé, ale v tomto případě je extrémně přiléhavé. Radu Jude totiž ono zrcadlo nosí v kapse, jen tak pro všechny případy, aby ho mohl nelítostně použít, kdykoliv to je potřeba. Ve Smolném pichu ho nevytahuje jen na svoje krajany, ale úplně na všechny.
Uklidněte se, prosím
Jude tentokrát totiž nepracuje s výraznými historickými tématy tak explicitně. Právě naopak; příběh se točí kolem učitelky Emi, která natočí domácí porno se svým manželem. Video unikne na internet, kde se k němu dostanou její žáci a Emi se tak musí postavit ředitelce školy i pobouřeným rodičům na velké schůzi. Během ní vyjde najevo, že Emi učí dějepis – a jsme doma, takříkajíc. Z diskuze o tom, že je problematické, aby děti viděly svou kantorku in flagranti, se rázem stane divoká hádka plná obviňování, slovíčkaření a emocí. Proč Emi učí žáky o válečných zločinech rumunské armády, místo aby jim představila velké hrdiny národní historie? A zavádí snad na škole LGBT propagandu, když před svými svěřenci jasně neodmítne uzákonění sňatků homosexuálů? Během rodičovského sněmu, který se rychle změní v jeviště plné ochotníků, kteří jako by na sebe ve skladu kostýmů natáhli to nejšílenější, co v něm našli, Jude prostřednictvím groteskních postaviček šlape na kuří oka každému – rasistům, homofobům, korupčníkům, vojákům, politikům.
Smolný pich ale není filozofující drama o tom, že lidé jsou zkažení do morku kostí. Pořád je to komedie. Radu Jude nepoučuje ani nekáže. On prostě jen buzeruje. Buzerovat pokrytce kázající o morálce, to je důležitá věc, která bude aktuální vždy, ale extrémně dobře působí právě teď, v roce 2021. Surreálný a chaotický závěr tak funguje nejen v rámci filmu, ale i jako metafora absurdity lidského jednání obecně i v době pandemie, která ji jen vyhnala do extrému. Covidová situace je ostatně organicky zakomponována do celého snímku, který disponuje autentickými záběry z ulic Bukurešti. Zachycují nehrané chování Rumunů v krizi, ne nepodobné chování Čechů za poslední rok. Lidem po dlouhých měsících v lockdownu prostě jebe a je to znát čím dál víc, obzvlášť na sociálních sítích a v internetových diskuzích, které ostatně schůze Emi s pobouřenými rodiči silně evokuje.
V Judeho filmu může divák jako jednotlivec určitě vysledovat hlubší poselství. Já u toho třeba myslela na to, jak je patriarchální společnost posedlá erotikou, (ženskou) nahotou a sexualitou, přičemž ji ale zároveň tabuizuje a používá to jako opresivní nástroj. Jsem si ovšem skoro jistá, že Radu Jude neměl v plánu vyvolat ve mně tuto feministicky odbojnou myšlenku, stejně jako to nezamýšlel u nikoho jiného. Chtěl prostě jen reflektovat přítomnost a udělal to stylově a vyváženě. Jeho snímek s lehkostí balancuje mezi vážností a zábavou.
❤️ Podpořte nás přes Buy Me a Coffee.
Smolný pich aneb Pitomý porno je k vidění od 13. od 26. května do půlnoci on-line na Aerovodu. 27. května pak vstoupí do kin, kde ale setrvá jen dva týdny formou několika předpremiérových projekcí. Do běžné kinodistribuce se pak dostane až začátkem září, tak si ho nenechte ujít, protože je to přesně takový kousek, jaký teď všichni potřebujeme vidět.
Baví vás KATMAG? Přihlaste se k odběru a všechny nový texty vám budou pohodlně chodit přímo do mailu: