Matky vs. Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Úspěšné české komedie Matky a Prvok, Šampón, Tečka a Karel mají řadu neduhů. Přesně ale vědí, koho chtějí oslovit, a to z nich dělá velmi funkční filmy.
V recenzi zatím posledního románu irské spisovatelky Sally Rooney Beautiful World, Where Are You Evy Soukeníkové (Klackoviste.cz, 23. listopadu 2021) autorka textu mimo jiné uvažuje o tom, jak jsou postavy v knize banální a snobské a na tomto základě hodnotí celou knihu. Rooney bývá titulována jako první mileniálská autorka, která do své práce otiskává hlavní problémy a témata této generace. Soukeníková její postavy popisuje jako instagramové pseudolidi, kteří za rádoby uvědomělé, nepřirozené floskule a vyhrocené emoce ukrývají vlastní povrchnost. Část mileniálské generace ovšem takováhle skutečně je.
Šablonovité postavy definované zvýrazněnými typickými rysy společenské skupiny, k níž patří, jsou fenomén, který se nejčastěji objevuje právě u autorů obracejících se do své vlastní sociální bubliny. Nutně ale neznamenají špatné dílo. Tvůrci si tak pomáhají k jasnějšímu vymezení cílové skupiny, kterou s jistotou osloví, a proto volí tuhle cestu i za cenu, že kdokoliv mimo cílovku bude dílo zpracovávat obtížněji. Platí to také o českých komediích Prvok, Šampón, Tečka a Karel a Matky (obojí 2021). Matky je možné vidět na Netflixu, Prvok a spol. se na konci listopadu objevil v O2 videotéce.
První jmenovaný snímek režíroval Patrik Hartl podle vlastního scénáře. Příběh party čtyřicátníků, kteří se po třídním srazu rozhodnou řešit krizi středního věku, vychází z Hartlova stejnojmenného románu, který autor napsal v pětatřiceti letech. Za druhým snímkem pak stojí scenáristická dvojice složená ze dvou matek relativně malých dětí, scenáristky Vandy Zaplatílkové Hutařové a herečky Sandry Novákové, která zároveň hraje jednu z hlavních rolí. Film režíroval její partner a otec jejích dětí Vojtěch Moravec.
Ženy vs. muži
Oba filmy je při hodnocení potřeba vnímat pohledem jejich cílových skupin. Není náhodou, že Prvok a spol., nejúspěšnější český film roku 2021, na ČSFD sklízí pochvalné komentáře typu „Opravdu ze života!“ především od mužů. O ryzí kvalitě snímku to nevypovídá nic, o tom, jak skvěle se trefil přesně tam, kam mířil, všechno. To, že jeden z protagonistů popisuje vlastní rodinu jako píčí farmu, nebo že se propadá studem, když je načapán, jak si zkouší dámské šaty, je sice v dobových souvislostech hloupé a nevkusné, ale průměrného českého čtyřicetiletého heteráka u toho smíchy klepne pepka.
Matky zase Kamil Fila označil za první český chick flick, což je (často pejorativně užívaný) pojem označující typ filmů cílících výhradně na ženské publikum a jeho potřeby. Ženy tady hrají prim, mužské postavy jsou buď maximálně upozaděny, nebo úplně chybí. V posledních letech takto zaujaly hlavně americké komedie Ďábel nosí Pradu (Devil Wears Prada, 2006) a Ženy sobě (Bridesmaids, 2011), patří sem ale třeba i či Padesát odstínů šedi (Fifty Shades of Grey, 2015) či série Stmívání (Twilight, 2008 – 2012) a většina úspěšných romantických komedií z 90. a nultých let (Pretty Woman, 1990, Osobní strážce, 1992, Deník Bridget Jones, 2001 nebo Pravá blondýnka, 2001). Partneři čtveřice ústředních Matek jsou vlastně ňoumové, kteří plní funkci podržtašek a nicnechápajího, necitlivého křoví, a které zajímá jenom jejich penis nebo ego. Stereotypní, leč pro řadu žen platný a funkční narativ.
Stejně tak ani v Prvokovi druhé pohlaví nemá velkou váhu a ještě o něco víc než v Matkách působí neživě. I ta nejvýraznější ženská postava je spíš manic pixie dream girl; tedy ženský charakter, který pro hlavního mužského hrdinu představuje ideál, ale vlastně nemá žádnou vlastní psychologickou hloubku a ve filmu slouží primárně jako motor, který protagonistu žene kupředu ke šťastnému konci v podobě osobní proměny v lepšího člověka.
To, že oba filmy psali lidé, kterých se osobně týkají, má za následek jednu skvělou věc: realisticky napsané dialogy. Tak, jak spolu mluví hrdinky Matek, spolu mluví i skutečné ženy a ani řeči Prvoka, Šampóna, Tečky a Karla nemají od skutečných čtyřicátníků v životní krizi příliš daleko. Právě dialogy – a obzvlášť u ženských postav – jsou věčným problémem celé tuzemské kinematografie. Málokdo je tady umí, přitom právě ony zajišťují charakterům důležitou dávku uvěřitelnosti.
Pro oba snímky nicméně platí, že jsou postavy v nich spíše náčrty skutečně komplexních charakterů, jakési ukázkové archetypy. V Matkách to jsou samoživitelka, těhotná prvorodička, influencerka, která čerstvě porodila a zelená vdova. V Prvokovi umělec děvkař, mačo samotář, podnikatel workoholik a otec na plný úvazek. Jako vzorové ochutnávky fungují, jako jednotlivé charaktery ale nemají žádnou hloubku. A totéž se týká i věcí, co prožívají.
Matky i Prvok a spol. kombinují komediální a dramatickou rovinu, přičemž u obou dobře funguje jen jedna a ta druhá filmu jako celku spíš škodí. Zatímco počin Vojtěcha Moravce vizuálně působí jako odlehčená zábava, až na několik málo vtipů vlastně vůbec není legrační. Žádná z hrdinek neprožívá nic veselého, jejich často až depresivní linky nicméně v závěru svede dohromady šťastný konec, který působí jako pěst na oko. Ve filmu Patrika Hartla naopak komediální gagy šlapou velmi dobře. Když se ale ústřední postavy začnou nořit do vlastní psyché, odhaluje divák vyprázdněnost jejich osobností i životních příběhů.
❤️ Podpořte nás přes Buy Me a Coffee.
Přesto nejsou ani Matky, ani Prvok, Šampón, Tečka a Karel špatnými filmy. Většina současných českých komedií vypadá jako hodinu a půl trvající reklama: dramatický oblouk nikde, Jakub Kohák všude. K tomu okatý product placement a obtížný, druhořadý pop, který až příliš hlasitě vyplňuje hluchá místa nefunkčních, papírem šustících scénářů. Těmto nešvarům se úplně nevyhnuly ani dvě v textu diskutované novinky, jako filmy ale drží pohromadě a v kontextu aktuální české produkce té své cílovce nabízejí asi to nejlepší, co letos mohla vidět.
Bavil vás tenhle článek? Můžete ho sdílet:
Přihlaste se k odběru KATMAGu a všechny nový články vám budou chodit přímo do pošty. Stačí vyplnit e-mailovou adresu tady: