10 východoasijských hororů, ze kterých se zblázníte
Myslíte si, že víte, co to znamená bát se u filmu? Ani deset Jasonů nepředčí atmosféru hororových filmů z východní Asie. Strach se v nich totiž dávkuje trochu jinak než v produkci západního světa.
Poznámka: Protože většina uvedených filmů nemá český distribuční název, rozhodla jsem se v žebříčku uvádět přepisy názvů originálních. V závorce jsou pak buď české, jsou-li k dispozici, nebo anglické názvy snímků, a s těmi pak dále pracuji v textu. Jména jihokorejských režisérů uvádím v českém překladu a slovosledu.
Přestože hororový žánr existuje od počátku kinematografie, byl většinu její historie považován za pokleslý a filmoví teoretici mu mnohokrát předpovídali zánik. Horory ale zároveň vždy reflektovaly aktuální společenské obavy. Právě to je to, co je udržuje naživu, a tak se žánr po obdobích útlumu vždy oklepe a na chvíli se vrátí na výsluní. Na přelomu 90. a nultých let se tak do centra pozornosti dostaly japonské horory (j-horory). Dnes už legendární Ringu (Kruh/Ring, 1998) Hideo Nakaty dal světu nejen neskutečně strašidelný horor, ale také vhled do povahy Japonců, která je velkou záhadou komukoliv, kdo není Japonec. Je to společnost, v níž se byznys a moderní technologie na nejvyšší světové úrovni střetávají s hluboce zakořeněným smyslem pro duchovno, víru v předky, kletby a legendy dávných dob. Nakata tuhle rozdvojenost japonské nátury zpodobnil tak, že nenávistnou duši pomstychtivé Sadako nechal přežívat ve videokazetě a vstupovat do světa živých přes televizi. O několik let později na to vzdáleně navázal Takaši Miike, v jehož stejnojmenné filmové adaptaci novely Chakushin Ari (Zmeškaný hovor/One Missed Call, 2003) oběti malé Mimiko těsně před smrtí dostanou do mobilu hlasovou zprávu s nahrávkou svých vlastních posledních slov.
❤️ Podpořte nás přes Buy Me a Coffee.
Na vlně popularity j-hororů ve světě se svezla i strašidelná produkce dalších východoasijských zemí, nejvýrazněji to byly filmy z Jižní Koreje. Jejich historie je ovlivněná pádem autokratického režimu a postupnou demokratizací jihokorejské společnosti v průběhu 90. let. I v důsledku toho jsou jihokorejské horory v narativní šabloně velmi podobné mainstreamovým evropským a americkým snímkům, a tedy i dobře stravitelné pro západní publikum. Pod označením jihokorejský horor se navíc často skrývá spíše mysteriózní rodinné/vztahové drama, ve kterém nadpřirozeno není nástrojem děsu, ale slouží k čistě symbolickým účelům. Týká se to třeba filmů Sinderella (Cinderella, 2006), Bunshinsaba (2004) nebo Arang (2006). Honorable mention si pak zaslouží snímek, který na ČSFD vyjíždí jako nejlépe hodnocený jihokorejský horor. Kim Bok-nam salinsageonui jeonmal (Případ Kim Bok-Nam/Bedevilled, 2010) je opravdu vynikající, jedná se ale spíše o thriller s prvky slasheru.
Východoasijské horory stojí na atmosféře. Počet přímo útočících lekaček je úsporný, na to, že se blíží něco zlého, diváka neupozorňuje nervy drásající hudba. V asijské kultuře lidé žijí v těsné blízkosti onoho světa a s vědomím, že hranice mezi nimi a říší duchů je tenká, skoro neexistující. Zatímco my potřebujeme k navázání kontaktu se zemřelými svíčky, vonné tyčinky a cingrlátky ověšené médium, v Japonsku stačí zaklepat na dveře zdánlivě obyčejného domu, a už máte v patách bledou holku s vlasy padajícími do obličeje. Víra v duchy a kletby je ve východní Asii nedílnou součástí života, proto se i v tamních hororech tito strašáci objevují přirozeně, jako něco téměř každodenního. Bílé ruce bezděčně vyčuhující ze skříňky v zadním plánu, krví podlité oči vykukující v malé škvíře mezi knihami na poličce... Nejde tu o to vyhodit diváka ze sedačky; je to spíš plíživý strach, všudypřítomná hrůza, která prostupuje celým filmem, a to bez přestávek na oddech až do konce, který navíc bývá tragický – final girl často skončí posedlá nebo v blázinci. Následující žebříček představuje přehled 10 filmů, které vám dveře do tohoto svébytného světa odemknou. A tady k tomu máte hudební podkres pro správnou atmosféru.
San geng 2 (Three… Extremes, 2004)
Povídkový snímek Three… Extremes je výbornou vstupní branou do světa východoasijských hororů. Spojuje tři krátké snímky tří zásadních tvůrců; čínského režiséra Fruit Čana, japonské legendy Takaši Miikeho a jihokorejského režiséra Čchan-uk Paka, autora kultovního Oldboye. Díky tomu získají nováčci představu, jak se k žánru v těchto třech zemích přistupuje a můžou si tak vybrat, kterým směrem se budou ubírat dál. První, Čanova povídka Dumplings vypráví o stárnoucí herečce, která vyhledá pomoc čarodějnice, aby získala zpět mládí a krásu. Snímek Cut Čchan-uk Paka je vysoce stylizovanou, psychopatickou groteskou se sebeironickým přesahem a závěrečný Miikeho Box nabízí creepy podívanou o vině a sesterské lásce.
Kairo (Pulse, 2001)
Titul kmotra j-hororů bývá připisován především Hideo Nakatovi, někdy se tak ale označuje také Kijoši Kurosawa. Režisér se do povědomí zapsal v roce 1997 výborným krimi thrillerem Kuya (Cure), Pulse je oproti tomu opravdu klasickým hororem. Kurosawa v něm předkládá postapokalyptický příběh, ve kterém mrtvým už nestačí jejich svět, a tak chtějí pohltit i svět živých. Jedna z nejlepších duchařin vůbec nabízí atmosféru tak hutnou, že by se bez problému dala nabírat pomocí hůlek.
Jian gui (Oko/The Eye, 2002)
Oko hongkongských režisérů bratrů Pangových je jedním z mála skutečně dobrých čínských hororů. Film o mladé ženě, které lékaři pomocí transplantace oči vrátí zrak tak ostrý, že kromě živých vidí taky mrtvé, se dočkal mezinárodního věhlasu a podobně jako j-horory Ringu (Kruh,1998), Ju-On (Nenávist, 2000) a Honogurai mizu no soko kara (Temná voda, 2002) nebo třeba thajský film Shutter (Clona, 2004) si vysloužil americký remake. Původní snímek můžete chápat jako abstraktnější, atmosféričtější a děsivější Šestý smysl.
Kowain Onna (Unholy Women, 2006)
Japonský snímek Unholy Woman tvoří tři filmové povídky, v nichž prim hrají ženy, na něž padla nějaká kletba. Za jednotlivými příběhy režijně stojí Takudži Suzuki, Keita Amamija a Keisuke Tojošima a i když všechny tři mají něco do sebe, nejlepší je rozhodně hned první snímek Rattle Rattle. Kanako po cestě domů srazí k zemi jakýsi předmět padající z nebe. Když se probere, ulice jsou prázdné, a tak se zmateně dobelhá do svého bytu. Tam na ni ovšem čeká vzkaz od snoubence; jeho bývalá manželka se pomátla a vyhrožuje, že Kanako ublíží. Bohužel, šílená žena už na Kanako čeká s nožem v ruce, a tak se dívka dá na útěk. V celém tomhle světě ale něco nehraje. Počin, který se postupně rozpadá do abstraktního obrazu, vám nedá spát, to slibuju.
Janghwa, hongryeon (The Tale of Two Sisters, 2003)
Pokud jste v roce 2009 zaznamenali americké hororové béčko Nezvaná (Uninvited), vězte, že se jedná o velmi slabý remake filmu jihokorejského režiséra Ji-un Kima The Tale of Two Sisters. Oba snímky spojuje příběhová linka, asijský originál ovšem nabízí mnohem děsivější atmosféru, a také výrazně komplexnější charaktery, které je pro diváka složitější jasně interpretovat. Je to jeden z nejúspěšnějších jihokorejských filmů vůbec, i proto se dostal do hledáčku západních producentů.
Ekusute (Příčesky/Exte, 2007)
Šion Sono je japonský režisér stojící za nejdivnějšími asijskými horory, které jsou k vidění. Exte je snímek z roku 2007 s Čiaki Kurijamou (Gogo Jubari z prvního Kill Billa) v hlavní roli, který thriller o černém obchodu s lidskými orgány míchá s nadpřirozenými prvky a trochu nepatřičně působícím černým humorem. Závěrečná konfrontace mezi kadeřnicí Yuko a nočním hlídačem Jamazakim je tak emocionálně matoucí, že není jasné, jestli se u něj smát, nebo si ublinknout. Každopádně po sobě tenhle snímek zanechává silný wtf dojem; je to vynikající příklad, jak ujeté mohou j-horory být.
Yeogogoedam (Whispering Corridors, 1998 - 2009 a 2020)
Od konce druhé světové války až do druhé poloviny 80. let vládl v Jižní Koreji autokratický režim. Diktátoři se střídali, fakticky se neměnilo nic, jedině k horšímu. V roce 1987 proběhla první svobodná přímá volba prezidenta v zemi po letech útlaku, za nejdůležitější milník tamní demokratizace jsou ale považovány až volby v roce 1997, kdy se prezidentem stal Te-džung Kim. Uvolnila se cenzura, což se projevilo i vznikem korejské nové vlny. A jednou z jejích vlajkových lodí – počinem, který ji pomáhal utvářet a nakopl celou jihokorejskou kinematografii – je snímek Whispering Corridors režiséra Ki-hjong Paka z roku 1998. Duchařský příběh z prostředí dívčí střední školy ostře kritizoval autoritářský systém jihokorejského školství. Stal se hitem a dal vzniknout sérii, která pokračovala v otevírání celospolečenské diskuze o tabuizovaných tématech; sebevraždách teenagerů a homosexualitě. Kromě prvního snímku za vidění stojí i díl číslo dva; Memento Mori z roku 1999 je nicméně spíše než hororem milostnou story. Spolehlivě ovšem postraší třetí díl s podtitulem Wishing Stairs (2003). Během deseti let vzniklo pět filmů, v roce 2020 se objevil ještě šestý kousek s názvem The Humming.
Kimyo na sakasu (Strange Circus: Kimjó na circus, 2005)
Další počin Šiona Sona si s již zmíněným Exte nezadá co do podivnosti, na rozdíl od filmu o prokletých vlasových příčeskách ale Strange Circus neobsahuje humoru ani za nehet. Je to krutý, krvavý příběh o zneužívání, touze, žárlivosti… A depersonalizační poruše. Dominantní otec donutí dvanáctiletou dceru Mitsuko, aby se zavřená v pouzdru na cello dívala, jak souloží se svou ženou Sajuri. Poté muž naváže sexuální vztah i s malou dívkou, což v její matce probudí žárlivost, která vede k tragické nehodě, během níž Sajuri zemře. Mitsuko se ve své hlavě v mrtvou matku promění a zaujme její místo po otcově boku. To je ale jenom jedna z asi pěti rovin komplikovaného příběhu, ve kterém není jasné, co je realita a co ne, a který se neobtěžuje s linearitou nebo logikou.
Rinne (Převtělení/Reincarnation, 2005)
Takaši Šimizu stojí za původní sérií Ju-On (Nenávist, 1998 - 2009), ze které i američtí filmaři těží dodnes. Existuje tolik celovečerních, ale i televizních snímků, které spadají do této franšízy, že by Nenávist hravě mohla konkurovat Marvelu. Spíš než Nenávist, která si zaslouží vlastní divácké soustředění (čti: první dva Ju-On: The Grudge filmy považuju za to nejstrašidelnější, co jsem kdy viděla, dodnes mě to děsí, a tak to nikomu dalšímu nedoporučuju), se v tomto žebříčku nabízí uvést Šimizův snímek Převtělení. Filmový štáb se vydá do opuštěného hotelu, ve kterém před třiceti lety došlo k krvavému masakru. Filmaři jej chtějí zrekonstruovat a natočit dokument o tom, co se tehdy přesně stalo. Režisér a především hlavní herečka ale brzy a doslova na vlastní kůži pocítí, že duše obětí brutálního vraždění ve zdech budovy přežívají dodnes.
Jisatsu Sakuru (Kroužek sebevrahů/Suicide Circle, 2001)
Do třetice Šion Sono. Kroužek sebevrahů nepatří mezi nejsilnější počiny japonského tvůrce, je v něm ale několik skvělých nápadů, které s trochou fantazie můžeme aplikovat i na současnou generaci Z a její závislost na sociálních sítích a virtuálním životě. Snímek začíná úchvatnou scénou, ve které se 54 japonských školaček chytí za ruce a s vervou skočí pod přijíždějící vlak. Nejde ale jen o nešťastné dívky na nádraží; vzápětí totiž parta spolužáků skočí ze střechy školní budovy. Na jiném místě si zase máma od rodiny s písní na rtech rozřeže ruku na maděru při přípravě večeře a vykrvácí na kuchyňské podlaze. Vlna sebevražd zachvátí celou zemi a policisté nevědí, co dělat. Na stopu vyšetřovatele přivede až mladá hackerka; nitky, zdá se, vedou k populární j-popové kapele Dessert.
Sono do filmu dostal kritiku médií a popkultury, bohužel v tom zůstal velmi mírný. Rok po premiéře proto vydal stejnojmennou novelu, ve které chtěl na plátně nedotažené myšlenky trochu rozvést. V roce 2005 pak natočil ještě snímek Noriko no Shokutaku (Noriko’s Dinner Table), který funguje jako prequel Kroužku sebevrahů a jde více do hloubky; zaměřuje se především na generační propast mezi japonskými teenagery a jejich rodiči, ale také na to, co dospívající dělají na internetu a v jeho temných zákoutích. Tvůrce chtěl uvést ještě další film a vytvořit tak trilogii, na to ale dosud nedošlo.
Bavil vás tenhle žebříček? Můžete ho sdílet:
Přihlaste se k odběru KATMAGu a všechny nový články vám budou chodit přímo do pošty. Stačí vyplnit e-mailovou adresu tady: