Vzpomínáme s láskou: 2010: Druhá vesmírná odysea
Imitace slavnějšího staršího bratra, nebo svébytné sci-fi o studené válce v kosmu? 2010: Druhá vesmírná odysea je neprávem zapomenutý klenot 80. let.
Jedním z mnoha důsledků ruské invaze na Ukrajinu je i totální zamrznutí veškerých vztahů mezi Spojenými státy a Ruskou federací, které se kromě kolapsu ruského hospodářství projevilo i na vědeckém poli. Konkrétně v kosmu; možná jste si v novinách všimli poměrně zajímavé zprávy, že Rusko oficiálně žádá o ukončení spolupráce na Mezinárodní vesmírné stanici. A situace je již natolik vyhrocená, že Američané reálně zvažují oddělení svého sektoru kosmické stanice od toho ruského. To skoro zní jako zajímavý námět na film, že? Nejeden fanoušek starých sci-fi snímků stihl v reakci na zprávu poznamenat, že něco podobného už někde viděl. Řeč je o pozapomenutém vesmírném dramatu 2010: Druhá vesmírná odysea (v americkém originále 2010: The Year We Make Contact, nebo jen 2010) z orwellovského roku 1984.
Možná si teď říkáte, že jsem se asi pomátl. Vždyť Stanley Kubrick zcela určitě nikdy pokračování žádného ze svých filmů nenatočil. A máte pravdu. Jestli jste si mysleli, že zbytečná pokračování kultovních snímků natočená po 20 letech jsou výmyslem současného k uzoufání neoriginálního filmového průmyslu, šokuje vás odhalení, že se to dělo dlouho předtím, než jsme se ocitli v pekle pozdního kapitalismu. Arthur C. Clarke, autor knižní předlohy k 2001: Vesmírná odysea, se na začátku osmdesátých let rozhodl napsat pokračování s nepříliš originálním názvem 2010: Druhá vesmírná odysea. Studio MGM rychle zakoupilo práva a vydalo se za Kubrickem s tím, že by si přálo, aby natočil pokračování svého legendárního filmu z roku 1968. V ten moment ale producenti narazili na dva problémy.
Tím prvním bylo, že je Kubrick okamžitě poslal zřejmě dost nevybíravě k šípku. Druhý problém pak spočíval v tom, že paranoidní režisér po dotočení 2001 pro jistotu osobně dohlédl na zničení veškerých modelů, kulis, kostýmů a vlastně všeho, co by mohlo být použito při výrobě pokračování, protože přesně tohohle scénáře se původně obával.
Američané a Sověti na pokraji války. A dál?
Studiu tak nezbylo nic jiného, než najmout Petera Hyamse, který byl v té době známý snad jenom americkým konspiračním thrillerem Kozoroh jedna (Capricorn One) z roku 1977. Hyams si byl moc dobře vědom, že každý pokus o napodobení filozoficko-epického stylu Kubrickova filmu by ztroskotal dříve, než by se do kamery natáhl první centimetr filmového pásu. Režisér se proto rozhodl snímek pojmout po svém a vyšlo mu z toho poměrně konvenční sci-fi, které minimálně z vizuálního hlediska zůstalo víceméně věrné svému mnohem známějšímu staršímu bratrovi.
Co má tohle všechno společného s kosmickými rozpory Američanů a Rusů? Děj snímku se odehrává 9 let po neúspěšné misi kosmické lodi Discovery, která mířila k Jupiteru. Navzdory stále trvající studené válce je vyslána společná sovětsko-americká výorava, která má zjistit, co přesně se na Discovery stalo. Hlavním úkolem kosmické lodi Leonov je ale prozkoumání záhadného monolitu, který se z ničeho nic objevil nedaleko opuštěné Discovery. Zatímco američtí vědci pod vedením doktora Heywooda Floyda (hraje ho neskutečně charismatický Roy Scheider) spolupracují s ruskými kolegy na nebezpečné misi v dalekém kosmu, na Zemi se pomalu schyluje ke katastrofě. Sovětský svaz a Spojené státy se v důsledku krize dostanou až na pokraj jaderné války a v rámci ukončení veškerých diplomatických vztahů musí všichni američtí občané okamžitě opustit sovětská území. A tak americkým astronautům nezbývá, než opustit Leonov a vydat se do polofunkční lodi Discovery. A pak se objeví přízrak…
Jsem ochoten se vsadit, že kdybyste průměrnému divákovi, který zrovna neholduje uměleckým filmům, pustili první i druhou Vesmírnou odyseu, 2010 by ho bavilo o dost více než Kubrickův kosmický mindfuck. Jedná se o dobře napsané, dobře zahrané a vizuálně hezké sci-fi dílko osmdesátých let, které sice nemá ambice svého předchůdce, nicméně se pokouší vyprávět vlastní příběh o další kapitole věčného konfliktu mezi lidmi, který začal již v pravěku mezi lidoopy – jak ukazuje první scéna 2001. Jaderná válka je naopak, jak ostatně vidíme i dnes, finálním stádiem nekonečného příběhu o nepoučitelnosti lidské rasy.
Bob Balaban na jedné lodi s Janem Třískou
Vztah mezi 2001 a 2010 by se dal přirovnat ke vztahu mezi jiným Kubrickovým filmem – Osvícením (The Shining, 1980) – a jeho mladičkým sourozencem, Doktorem Spánkem (Doctor Sleep) z roku 2019. Obě tato filmová pokračování sice vizuálně i dějově navazují na své předchůdce, nesnaží se je ale napodobovat v těch specifických prvcích, které je dostaly do učebnic kinematografie.
Hyams se ani na vteřinu nepokouší kopírovat Kubrikovy vizuální orgie ani hluboké filozofické koncepty. Prostě vypráví příběh o tom, co se stalo Davidu Bowmanovi poté, co zmizel v díře časoprostoru – nebo tak v něčem. Přidejte k tomu dobovýstrach z definitivního vyhrocení studené války a výsledkem je 2010. Vizuální efekty jsou na svou dobu na vysoké úrovni, byť Kubrickovy dokonalosti nedosahují. Vnitřek sovětské kosmické lodi je nádherně osmdesátkově barevný, interiér Discovery s přimhouřenýma očima první film silně připomíná. Elektronický soundtrack atmosfericky duní, skutečnou třešničkou na dortu pak je naprosto luxusní herecké obsazení. Kromě mého oblíbence Scheidera je třeba vypíchnout i Helen Mirren v roli kapitánky ruského korábu a především pak nejvíc sexy muže Hollywoodu Boba Balabana jako vnitřně rozpolceného tvůrce HALa. A našince pochopitelně potěší i emigrant Jan Tříska, ironií osudu tady v malé roli jednoho z méně důležitých členů sovětské posádky.
Snad jedinou skutečně opodstatněnou výtkou proti existenci tohoto filmu může být, že fakticky dovysvětluje některé záhady 2001. Kubrick byl známý tím, že nechával na divácích, aby si domysleli, co tím kterým záběrem myslel. 2010 je až příliš doslovná.
Don't be afraid. Just go do your own movie
Jak se tedy na druhou Odyseu dívat? Pokud si film pustíte s očekáváním, že si zopakujete takřka duchovní zážitek z Kubrickova mistrovského díla, budete zklamáni. Jestli ale chcete vidět zajímavé studenoválečné sci-fi s milými odkazy na 2001, od 2010: Druhé vesmírné odysey přesně tohle dostanete. I když snímek na svého předchůdce navazuje a přebírá jeho děj, postavy i zasazení, během sledování nikdy nebudete mít pocit, že by se jednalo o vykalkulovaný pokus jen prázdně imitovat staré známé scény. Tím se asi 2010 nejvíce odlišuje od současných pokračování po 20 letech – film se snaží být sám sebou, nikoli jen bezduchým remakem. Ostatně právě to Kubrick poradil Hyamsovi, když se ho mladší kolega přišel zeptat, jak má pokračování uchopit: „Nebojte se a prostě natočte svůj vlastní film.“
Mimochodem, Clarke do své smrti napsal ještě další dvě pokračování Odysey, takže kdo ví, třeba se za pár let dočkáme třetího filmu. A čtyřka bude pravděpodobně spin-off seriál od Disney+. Zpropadená budoucnost!
Přihlaste se k odběru newsletteru KATMAG a všechny nové články i podcasty vám budou chodit rovnou do mailu:
Baví vás, co jste si právě poslechli? Tak nás sdílejte, než nás smažou!
Sledujte KATMAG také na Twitteru a na Instagramu.