Vzpomínáme s láskou: Na břehu řeky
Kdyby John Hughes napsal Twin Peaks aneb Jak postavit celý žánr filmů pro mladé na hlavu.
Jedním z nejpopulárnějších žánrů v osmdesátých letech byly filmy zabývající se problémy dospívající mládeže. Zatímco děcka šedesátých let měla snad jen Dustina Hoffmana v Absolventovi (The Graduate, 1967), osmdesátky nabídly pubertálnímu divákovi celou plejádu hrdinů, se kterými se mohl ztotožnit – od Toma Cruise v Riskantním podniku (Risky Business, 1983) až po dnes již legendární ansámbl Snídaňového klubu (The Breakfast Club, 1987). Pozapomenutá pecka Na břehu řeky (River’s Edge) ovšem staví celý tento koncept na hlavu. Drama z roku 1986 je jakýmsi démonickým protipólem celého žánru mladých lidí, kteří se snaží řešit problémy dospělého světa. Jeden z dobových kritiků označil film Tima Huntera za nejtemnější teen snímek všech dob. Jak si tuto nálepku zasloužil?
Proč je vám to ukradené?
Snímek začíná scénou jako vystřiženou z Twin Peaks: problematický školák Tim (Joshua Miller) najde na břehu řeky nahou mrtvolu Jamie (Danyi Deats), dívky z místní střední školy. Odhalení vraha na sebe nenechá dlouho čekat – jen několik metrů vedle posedává její přítel John (Daniel Roebuck), klidný a s pivem v ruce. Místo toho, aby svůj zločin před všemi utajil, rozhodne se John ukázat svým kamarádům, co předchozí noci spáchal. Růzorodá skupinka čítající Timova staršího bratra – sympatického, ale nejistého Matta (Keanu Reeves), pošahaného zmatkáře Laynea (Crispin Glover) a Jamiinu kamarádku Clarissy (Ione Skye Leitch) zpočátku reaguje značně apaticky: nikdo nejde na policii, nikdo věc nenahlásí. Namísto toho Layne začne vymýšlet, jak Johna, kterého považuje za svého nejlepšího přítele, schovat před policií u místního dealera trávy, dobrosrdečného, ale duševně nevyrovnaného Fecka (Dennis Hopper). Teprve po několika dnech začne Matta s Clarissou trápit, že s vraždou kamarádky nikdo nic nedělá. A divák se ptá s nimi – proč je to všem úplně ukradené?
Na břehu řeky v mnohém připomíná již zmíněný seriál Twin Peaks – je tu malé městečko, ve kterém je nalezeno nahé mrtvé tělo mladé dívky, i atmosferický děj doprovozený podobou hudbou. Nebýt tento snímek natočený o celé tři roky před premiérou Lynchova televizního opusu, byl bych přesvědčen, že se Na břehu řeky jen chtělo svézt na vlně popularity tohoto kultovního kusu. Oba příběhy se ovšem v jednom radikálně odlišují. Zatímco životy všech v Twin Peaks jsou vraždou populární Laury Palmer zásadně zasažené, v Hunterově filmu je smrt Jamie všem šumák. Žádná z postav nejde vraždu nahlásit, spolužáci i blízcí kamarádi spolu tráví dny kouřením trávy a posloucháním hudby stejně jako předtím. Dokonce i když jde televizní štáb vyzpovídat místní studenty, předhání se nejlepší kamarádi Jaime v tom, kdo víc zapůsobí na diváky televize prázdnými řečmi o „strašné události, která nás všechny zasáhla“, zatímco se u toho pitomě pochechtávají.
Když ve filmu pro mladé fandíte Dennisu Hopperovi
Zatímco v Riskantním podniku se dokážete s postavami ztotožnit a celý snímek fandíte plánu Toma Cruise dostat se na vysokou pomocí provozování hanbince v domě svých rodičů, ve filmu Na břehu řeky byste byli nejraději, kdyby všechny hlavní hrdiny chytlia policie. Skutečně jedinou veskrze sympatickou postavou, které je možné držet palce, je duševně nemocný dospělák Feck, který vrahovi a jeho faktickým komplicům pomáhá jen z dobré vůle, zatímco se zkouší dopátrat toho, proč k vraždě vůbec došlo. Namísto klasického teen snímku, kdy se mládež snaží ubránit dospělému světu, si v Na břehu řeky přejete, aby dospělý svět doběhl mládež. Nebo snad ne?
Snímek natočený v reaganových osmdesátých letech ukazuje v plné kráse problematiku tehdy dospívající generace X. Té generace, která o několik let později za pomocí grunge ukázala světu, že rostoucí ekonomika a plná zaměstnanost už pro mladé nejsou automatickým receptem na životní štěstí. Generace, která začala zpochybňovat všechny domnělé morální hodnoty svých rodičů. Generace, která byla apatická k tomu, co se kolem ní děje. Generace, která neměla a ani nechtěla mít naději, protože v ní prostě nevěřila.
O to všechno v Na břehu řeky jde. Mladým je prostě všechno ukradené, protože proč by nemělo? V jedné z klíčových scén je celá třída zabité Jamie podrobena ostré kritice ze strany třídního učitele. „Jak vám to může být ukradené?“ ptá se idealistický kantor, bývalý hipík s ústy plnými slov o zářných zítřcích. Až mu jedna z dívek nakonec uraženě opáčí: Protože po nás chcete, aby nám to nebylo ukradené. O to děsivější je pak skutečnost, že se celý příběh zakládá na skutečné události, kdy v podobném malém městě došlo k vraždě, která zůstala několik dní neohlášená. „Snímek nepotřebuje krvavé vraždy nebo sériové vrahy. Jeho monstra jsou až příliš skutečná,“ poznamenal k filmu jeden kritiků. K čemu nadpřirozeno nebo zrůdy, když toho největšího zvěrstva je ve výsledku stejně schopný obyčejný člověk?
❤️ Podpořte nás přes Buy Me a Coffee.
Z počátku jsem byl ze snímku dost rozpačitý. V první polovine nesympatické postavy bez jakýchkoliv hodnot jen omlouvají svoje chování. Dokonce jsem několikrát spontánně zakřičel na obrazovku, proč s tím kruci někdo z vás nejde na policii? Až ke konci mi došlo, že takové emoce jsou přesně na místě. Ty postavy nemají být sympatické, mají ukázat, jak se mladí lidé snaží vyrovnat se světem, o kterém ztratili veškeré iluze. Proč se starat, když na ničem nezáleží? To – spolu se skvělými hereckými výkony, krásnou, téměř lynchovskou kamerou a skvělým osmdesátkovým soundtrackem – dělá z Na břehu řeky jeden z nejzajímavějších osmdesátkových teenage filmů, které jsem měl možnost vidět.
Přihlaste se k odběru newsletteru KATMAG a všechny nové články i podcasty vám budou chodit rovnou do mailu:
Baví vás, co jste si právě přečetli? Tak to sdílejte.
Sledujte KATMAG také na Twitteru a na Instagramu.