Jako asi všichni v době pozdního kapitalismu si už několik let do poznámek v mobilu zapisuji filmy, na které se chci podívat – někdy, až budu mít konečně po práci nebo o víkendu čas si něco pustit. Většinou si svoje podivné, zapadlé snímky vybírám buď při lustrování Wikipedie, nebo náhodným procházením stránek pro filmové fanatiky, případně sbírám tipy od dalších kamarádů z řad filmových nadšenců. Dlouho se mi nestalo, že by mi stačilo vidět plakát a já si okamžitě řekl: „This. Tohle musím hned vidět.“ Americký snímek Naostro (Hardcore) z roku 1979 ale právě už skrze propagační materiály jasně říká vše, co o něm musíte vědět – je na nich totiž zlomený George C. Scott s rukama v dlaních a nad ním se skví jednoduchý citát: „Oh my god, that’s my daughter.“ (Ach můj bože, vždyť to je moje dcera.)
Sedmdesátá léta spolu s končící érou Nového Hollywoodu přinesla na plátna celou řadu dnes již pozapomenutých, ale silných a v mnoha ohledech temných snímků. Jedním z klíčových tvůrců, který se podílel na celé řadě těchto filmů – dnes vysílaných snad jen po 22. hodině na ČT2 – byl Paul Schrader, který kromě psaní scénářů k dnes již klasickým Scorseseho snímkům (Taxikář, Zuřící býk, Poslední pokušení Krista) tehdy rozjížděl zajímavou režijní kariéru. Jeho teprve druhým snímkem bylo právě Naostro napůl (neo)noirová detektivka a napůl drama o muži, kterému se ztratila dcera.
Ach můj bože, vždyť to je moje dcera
Schrader (sám pocházející z kalvinistické rodiny) si pro hlavní roli postaršího táty od rodiny Jakea Van Dorna vybral hereckého veterána George C. Scotta, kterého můžete znát buď jako fanatického generála z Kubrickova Doktora Divnolásky (Dr. Strangelove or: How I Learned to Stop Worrying and Love the Bomb, 1964), nebo jako držitele Oscara za nejlepší mužskou hlavní roli za snímek „George C. Scott zasažený ragbyovým míčem do rozkroku“.
Jake Van Dorn, otec-samoživitel silně oddaný kalvinistické církvi, jednoho dne obdrží zprávu, že se jeho dospívající dcera Kristen (Ilah Davis) ztratila na zájezdu v Kalifornii. Znechucen nezájmem policie si Jake z úspor najme slizké soukromé očko (Peter Boyle), aby zjistil, co se s dívkou stalo. Po několika měsících se detektiv vrátí s jedinou stopou – filmovým páskem, jenž Jakeovi proti jeho vůli pustí. Silně věřící muž je nucen shlédnout hardcore pornografický snímek, ve kterém k jeho naprostému šoku hraje právě jeho Kristen. Otřesený Jake procházející krizí víry v Boha i v lidskou společnost tak opustí svůj ospalý michiganský domov a pustí se do hledání dcery v erotickém podsvětí; ve světě zapařených, umaštěných pornokin a amatérských pornoherců.
Byť může Naostro znít jako předchůdce brutálního thrilleru 8 MM (8MM, 1999) s Nicolasem Cagem v hlavní roli, není tomu úplně tak. Ve srovnání s filmem Joela Schumachera je Naostro je tradičnějším noirovým snímkem o zlomeném muži, který se zoufale snaží vyznat v naprosto cizím prostředí, kam jednoduše nezapadá. Střet klidného ducha maloměsta, kde „je svět ještě v pořádku“, s nelítostnou a syrovou losangelskou pornoscénou, v níž se mladí muži i ženy snaží vydělat si pár dolarů za účast v levném erotickém filmu, je umocněn podmanivým hereckým výkonem George C. Scotta. Ten v Naostro předvádí ikonicky drsného, až manicky posedlého antihrdinu, který se snaží prosadit svou za každou cenu.
George C. Scott zasažený umělým knírem
Schraderovi se skvěle podařilo vykreslit Jakeovu postupnou proměnu ze strnulého, v prosluněné Kalifornii nepatřičně vyčnívajícího křesťana ve starosvětském obleku v amatérského detektiva, který je schopen vlastnímu zhnusení navzdory natáhnout upnuté kalhoty a nalepit si falešný knír, jen aby splynul s prostředím, v němž tak zoufale hledá svoji dceru – ví, že pokud to neudělá, nikdy ji neobjeví.
George C. Scott pak chvílemi působí, že ani nehraje filmovou postavu, ale sám sebe. V tomto období si totiž procházel těžkou alkoholovou závislostí a nezřídka uprostřed natáčení začal řvát na režiséra i na zbytek štábu úplně stejně, jako na filmové pasáky huláká Jake Van Dorn, když se z nich snaží vymámit informace o Kristen. Jenže jak divák postupuje v ději, začíná mít pocit, že skutečně ztracenou postavou není Jakeova dcera, ale sám Jake, který si stále musí klást otázku, kde udělal chybu. O to fanatičtěji pak působí jeho nekončící pátrání, jehož vyústění je navíc celkem nečekané.
V roce 2023 samozřejmě může vykreslení padlých žen a mužů působit trochu nepatřičně, nicméně v kontextu doby musel snímek svým necenzurovaným vhledem do „sklepa Ameriky“ tehdejší konzervativní publikum šokovat stejně jako třeba již zmíněný Scorseseho (a Schraderův) Taxikář (Taxi Driver, 1976) nebo pozapomenutý snímek Na lovu (Cruising, 1980) o vraždách v ponurých homosexuálních barech od dalšího klasika Nového Hollywoodu Wiliama Friedkina.
Film tak vyniká jak autentickým hereckým výkonem George C. Scotta, tak i skvělou noirovou atmosférou. Schrader neváhá v některých momentech sáhnout i po experimentálním barevném nasvícení scén ve stylu Hitchcockovy Závrati (Vertigo, 1958), které později ve větší míře použil ve svém podstatně známějším snímku Mishima: A Life in Four Chapters (1985) z japonské produkce.
Naostro sice není bez chyby, ale nenudí a dokáže udržet diváckou pozornost až do závěrečného rozuzlení. Minimálně kvůli Scottovi stojí za to snímek vidět. Scénu, v níž se přímo v kině zoufale snaží zastavit projekci pornofilmu s Kristen v hlavní roli, z hlavy jen tak nedostanete.
Přihlaste se k odběru newsletteru KATMAG a všechny nové články i podcasty vám budou chodit rovnou do mailu.
Baví vás, co jste si právě přečetli? Tak to sdílejte.
Sledujte KATMAG také na Twitteru a na Instagramu.