Vzpomínáme s láskou: Strašidelné Vánoce
Bill Murray jako největší kretén na světě v reaganovské adaptaci Dickensovy Vánoční koledy.
Až do poloviny osmdesátých let se mainstreamové americké vánoční filmy nesly v duchu milých rodinných podívaných ve stylu toporného Jimmyho Stewarta v Život je krásný (It’s a Wonderful Life, 1946). Sice se tu a tam objevil nějaký odvážnější snímek – jako třeba slasher Černé Vánoce (Black Christmas, 1974) – ale jinak většina sváteční filmové produkce v USA nijak nevystupovala ze zajetých kýčovitých kolejí. Ani Smrtonosná past (Die Hard, 1988), dnes vánoční klasika, nezačala být chápána jako vánoční film, dokud neexistovala internetová diskuzní fóra.
Není tedy divu, že když se na Vánoce 1988 v kinech objevily Strašidelné Vánoce (Scrooged, 1988) od supermanovského režiséra Richarda Donnera, většina diváků nevěděla, co si se stylizovaným a pokrouceným převyprávěním Vánoční koledy Charlese Dickense počít. Dickensův příběh přitom patří k jednomu z nejčastěji zpracovávaných literárních děl vůbec – story o lakomém a krutém boháči, který se po návštěvě třech vánočních duchů rozhodne polepšit, se nové adaptace dočká prakticky každý rok. Kromě několika klasických přepracování se dočkala třeba nekonečného parodování v Simpsonových i dalších kreslených seriálech pro dospělé, existuje Vánoční koleda v podání Muppetů s Michalem Cainem, a dokonce i komediální variace s Leslie Nielsem v podivném pravičáckém filmu, v němž protiválečného aktivistu navštíví duch minulé Ameriky (An Americal Carol, 2008).
Strašidelné Vánoce vyprávějí příběh o ukázkovém kapitalistovi Franku Crossovi (Bill Murray), řediteli velké nadnárodní televizní společnosti, který nenávidí Vánoce. Tedy; Frank Vánoce ve skutečnosti miluje – kdy jindy se dá lidem sedícím doma s plným břichem prodat tolik televizního obsahu? A kdy jindy než na Štědrý den se Frank rozhodne odvysílat tu nejbombastičtější adaptaci Vánoční koledy, čímž přinutí své již tak zcela vyčerpané zaměstnance pracovat i o svátcích? Frank se, stejně jako každý správný osmdesátkový manažer, nestará ani o svou rodinu, ani o své kolegy. A aby toho nebylo málo, každému, kdo není jeho nadřízený, pošle jako dárek firemní ručník – jelikož se dá odečíst z daní. Proto všechno se Frankovi zjeví tři duchové, kteří se ho rozhodnou polepšit. Ať už se mu to líbí, nebo ne.
Zombie Vánoc minulých
Za zcela geniální tah se dá označit rozhodnutí režiséra obsadit do role „největšího sráče na světě“ právě Billa Murrayho, který si part naprosto bezcharakterního workoholika očividně užívá. Právě Murrayho cynický projev, ve kterém dává najevo absolutní pohrdání kýmkoliv kromě sebe sama, dělá ze Strašidelných Vánoce nesmírně zábavnou podívanou, která sice věrně sleduje hlavní motivy Dickensovy předlohy, ale zároveň se nebojí kritizovat vyprázdněnou estetiku kapitalistických Vánoc, jejichž původní podobu klíčově utvářela právě Vánoční koleda. Ostatně, divák kromě Murrayho naštvaného kukuče sleduje i svého druhu film ve filmu, a to prostřednictvím linky s výrobou přepálené adaptace Vánoční koledy, již natáčí Frankova fiktivní televizní stanice. Ta kromě „simultánního vysílání z gigantických setů vNew Yorku, Jeruzalémě a Západním Berlíně“ slibuje také taneční vystoupení modelek a slavnou olympijskou atletku v roli nejslavnějšího tělesně postiženého dítěte, malého Tima.
Donner kromě přesunutí původního příběhu z viktoriánské Anglie do reaganovského New Yorku osmdesátých let modifikuje i další prvky předlohy. Zatímco proměna pana Scrooge ze zlého továrníka v arogantního yuppíka v podobě Franka Crosse je na první pohled zcela srozumitelná, soudobému divákovi nemusela zcela sednout podoba tří duchů Vánoc, kteří v Donnerově podání vypadají jako nemrtvé příšery, za které by se nemusel stydět ani John Carpenter. Duchové-zombie Vánoc se Frankovi navíc nezjevují jen v noci, ale doslova jako šílené halucinace přepracovaného protagonisty.
Kritika kapitalismu i konzumních svátků
Divák tak sleduje sice poměrně tradiční vánoční příběh, který spěje k optimistickému vyústění v duchu starého dobrého „buďte už konečně hodní (aspoň na Vánoce)“, přesto v něm ale po skončení zůstane pocit, že se nejednalo jen o další kýčovitou pohádku bez větších ambicí a hloubky. Strašidelné Vánoce se snaží být, byť trochu zastřenou, kritikou dobovéamerické společnosti, ve které se všichni zaklínali „tradičními křesťanskými hodnotami“, aby pak zavírali oči před utrpením nižších tříd, zatímco vydělávali nekřesťanské peníze na dalším a dalším prodeji naprosto zbytečného zboží a obsahu.
Právě tak Frank miluje Vánoce – ne pro jejich skutečný význam, ale jako svátek konzumu, během něhož může jeho televize prodat více lukrativních reklamních spotů, než za celý rok. I proto lze za jednu z největších předností snímkuoznačit Frankovo závěrečné polepšení, které právě je skutečně zasloužené: a to jak z pohledu Franka, který je konfrontován se svou minulostí v zajetí oživlých mrtvol, tak i diváka, v jehož očích působí Frankova proměna ve stále arogantního, ale už vstřícnějšího manažera autenticky a uvěřitelně.
Karen Allen jako protipól Murrayho kreténství
Šťastnou castingovou trefou byl i výběr Karen Allen do úlohy Murrayho protipólu a objektu zájmu, dobrosrdečné a obětavé Claire Phillips. Ta ani po dvaceti letech nezapomněla na svého idiotského ex, který jí dal košem na Vánoce, ale stejně se mu snaží až do poslední chvíle pomoct. Jestli se divákovi chce každých deset minut po Murrayem hodit televizní ovladač, na dojemný, a přitom civilní projev Karen Allen se vedle toho nedá vynadívat.
Byť v době svého uvedení se Strašidelné Vánoce setkaly s rozpačitým přijetím, v současné době jsou ve Spojených státech považovány za neprávem zapadlou klasiku, která svým temně ironickým pohledem na Vánoční koledu, ale i vánoční filmy obecně, předběhla svou dobu. Málokterý vánoční snímek z doby před Sám doma (Home Alone, 1990) působí i na moderního diváka žijícího v éře post-kapitalistických Vánoc tak svěžím a trefným dojmem. Pustit si ho můžete na SkyShowtime.
Přihlaste se k odběru newsletteru KATMAG a všechny nové články i podcasty vám budou chodit rovnou do mailu.
Baví vás, co jste si právě přečetli? Tak to sdílejte.
Sledujte KATMAG také na Threads a na Instagramu.