Vzpomínáme s láskou: Trávníkář
Trávníkář je pozapomenutý sci-fi horor o tom, jak Pierce Brosnan udělá z retardovaného zahradníka pomocí steroidů a virtuální reality Boha. Tak trochu kingovka, ale bez Stephena Kinga.
Když jsem byl ještě kluk, měl můj strejda poměrně zajímavou sbírku videokazet s ještě zajímavějšími obaly. V dobách před masovým nástupem internetu byly obrázky z obalů jediným způsobem, jak si mohl člověk vybrat film. Jeden z nich mi pak utkvěl v paměti dodnes – byla to kazeta s tajuplným názvem Trávníkář. Trvalo skoro 20 let, než jsem se letos na jaře konečně dokopal si tento masterpiece pustit. A nebyl jsem zklamán.
Snímek z roku 1992 vypráví příběh mentálně postiženého mladíka Joba přezdívaného Trávníkář. Jobe žije na maloměstě pod dohledem faráře. Jednoho dne se na faru dostane opice, která uprchla z nedaleké tajné vojenské laboratoře. Nejedná se však o ledajakou opici, nýbrž o výsledek převratného experimentu geniálního doktora Larryho Angela, který za pomoci virtuální reality a steroidů plánuje posunout hranice lidského vnímání o úroveň výš. To nelibě nesou jeho nadřízení, kteří v projektu vidí především možnost pro vývoj supervojáků budoucnosti. Když je opičák na útěku zabit, rozhodne se zdrcený Angelo přesunout svou pozornost jinam. A právě v ten okamžik se seznámí s dobromyslným Jobem.
Ambiciózní vědec se pokusí postiženému mladíkovi pomoct a začne své experimenty provádět na slaboduchém pacientovi. První výsledky jsou úžasné – Jobův intelekt se podstatně zvýší a doktor Angelo se rozhodne vrátit do laboratoře. Jak ale Jobova mysl roste, roste i zájem armády. Z ryze humanistického pokusu se pomalu stává nebezpečná záležitost a kdysi milý Jobe se pomalu mění v monstrum, nemilosrdný anděl smrti. Nebo snad digitální übermensch?
Snímek devadesátkovější než vytáčený internet
Premisa filmu nezní zas tak špatně. Virtuální realita jako další úroveň lidského vědomí? Experiment, který se vymknul kontrole? Tohle má potenciál! To by ale film nesměl vzniknout na počátku devadesátých let. V tomhle snímku je totiž úplně všechno ryze devadesátkové. Je to tak moc devadesátkové, že čekáte, kdy bude děj přerušen reklamou na kupónovou privatizaci.
Slaboduchý Jobe není žádným realistickým ztvárněním mentálně postiženého člověka. Jobovo chování a mluvení ze všeho nejvíc připomíná Simple Jacka (Ben Stiller) z Tropické bouře (Tropic Thunder, 2008) a jeho: „Občas mi teče voda z očí“. Vědec v podání čtvrtého nejlepšího Bonda Pierce Brosnana je pak typickým přepracovaným a nepochopeným géniem, který každý svůj neúspěch řeší cigaretou, sklenicí whisky a ostentativním ignorováním potřeb vlastní manželky. „Cože drahá? Já zapomněl na naše výročí? Tak to se omlouvám, ale můj projekt je příliš důležitý,“ říká Brosnan s náušnicí, zatímco píchá Trávníkářovi další dávku steroidů.
Farář, který se o Joba stará, je sadistický fanatik s opaskem v ruce, připravený potrestat mladíka za sebemenší prohřešek biblickým bičováním za. Farářův laskavější bratr, který Joba zaměstnává, je alkoholik, což tvůrci prezentují jeho neustálým popíjením kořalky rovnou z placatky. A všichni ďábelští nadřízení doktora Angela jsou holohlaví váleční štváči, kteří při sebemenším náznaku nesouhlasu tasí zbraň.
Vezměte všechny televizní stereotypy, co znáte, hoďte je do hrnce, přidejte trochu počítačových efektů na úrovni Crashe Bandicoota z prvního PlayStationu, vařte dvě a půl hodiny a výsledkem je Trávníkář. Nechápejte to špatně; CGI efekty ve filmu na svou dobu vypadají dost pokročile. Z pohledu současného diváka se ale nelze ubránit úsměvu při představě simulátoru virtuální reality, ve kterém všechno vypadá jako barevný guláš neonových polygonů. To ovšem neznamená, že by byl Trávníkář špatným filmem.
Naopak se jedná o překvapivě zábavnou podívanou s několika vynikajícími, až hororovými momenty. Na každý geniální nápad, který tvůrci do filmu dostali, ale připadá tucet připitomělostí: Jobovi se někdo posmívá, protože je postižený nebo v nich Angelo dramaticky opakuje, jak nebezpečný jeho experiment je. Tyto typy scén se navíc ve snímku objevují s železnou pravidelností co pět minut.
Filmů se zápletkou Co se může pokazit, když si člověk hraje na Boha existuje habaděj, a co si budeme povídat, v kontextu žánru Trávníkář dnes opravdu nenabízí z nic nového. V době svého vzniku ale musel dozajista působit přelomově. Internet byl ještě v plenkách a virtuální realita byla hudbou budoucnosti.
Falešná kingovka z videopůjčovny
Pokud jste článek dočetli až sem, gratuluji. Zároveň si ale musíte říkat – hej, co má tohle všechno společného se Stephenem Kingem? Dobře, že se ptáte! Do kin šel totiž snímek pod názvem Trávníkář Stephena Kinga. Slavný spisovatel ale tvůrce zažaloval a přinutil je z produktu své jméno odstranit. Důvod? Výjimečně to nebylo proto, že by se literátovi nelíbila adaptace jeho díla.
Byť tvůrci namítali, že se jedná o filmové zpracování stejnojmenné Kingovy povídky, neměl Trávníkář s literárním textem kromě názvu absolutně nic společného. Skutečně – jediná další věc, která se v obou dílech objevuje, je myslí ovládaná sekačka, se kterou Trávníkář zabíjí během krvavého finále. Je to skoro stejné, jako byste natočili romantickou komedii s názvem Proměna Franze Kafky a jediným pojítkem s předlohou by byla scéna, ve které jedna z postav hodí jablkem po broukovi.
Nejzajímavější na tom celém ale je, že nicnetušící divák by si skutečně mohl myslet, že se jedná o věrnou adaptaci nějakého zapomenutého díla Stephena Kinga, pocházejícího z jeho neslavného kokainovo-alkoholového osmdesátkového období. Přítomni jsou všichni obvyklí podezřelí – děj se odehrává na malém městečku, hlavními antagonisty jsou tajné vládní organizace a nechybí ani dávka náboženského fanatismu ve podání ďábelského kněze. Bezútěšný finiš pak jenom podtrhuje celkově skličující atmosféru celého filmu.
❤️ Podpořte nás přes Buy Me a Coffee.
Trávníkář patří mezi filmy, které jsme si půjčovali ve videopůjčovnách v dobách, kdy jsme si během vteřiny nemohli zjistit, že to na Rotten Tomatoes má pouhých 35 %. Naším jediným vodítkem byl text na zadní straně kazety a přepálený obrázek vepředu. Pokud se naladíte na tuhle nostalgickou vlnu, bavit se u Trávníkáře budete královsky, i když to není dokonalé.
Bavil vás tenhle článek? Můžete ho sdílet, kde je libo:
Přihlaste se k odběru KATMAGu a všechny nový články vám budou chodit přímo do pošty. Stačí vyplnit e-mailovou adresu tady: