Vzpomínáme s láskou: Vymítač ďábla III
Nový Vymítač ďábla: Znamení víry je podle prvních ohlasů jen dalším nezajímavým pokračováním klasiky. Vymítač ďábla III z roku 1990 se této tradici naopak vymyká.
Vymítač ďábla (The Exorcist, 1973) režiséra Williama Friedkina se řadí k nejzásadnějším filmovým hororům všech dob, jeho četná pokračování zanechala v rámci žánru odkaz spíš opačný. Vymítač ďábla 2: Kacíř (Exorcist II: The Heretic, 1977) je obecně považován za jeden z nejhorších filmů vůbec. Následný prequel měl tak komplikovanou produkci, že vznikl vlastně nadvakrát; původní Dominion: Pod nadvládou zla (Dominion: Prequel to the Exorcist, 2005) Paula Schradera byl podle producentů tak špatný, že ho nechali přetočit Rennym Harlinem pod názvem Vymítač ďábla: Zrození (Exorcist: The Beginning, 2004). Do kin se nakonec dostaly obě verze – a obě po kritické i finanční stránce propadly.
Podobně nepopulární byl v roce 1990 i Vymítač ďábla III (The Exorcist III), jehož většina diváků po otřesné zkušenosti s Kacířem v kinech raději úplně vynechala. V průběhu let ale třetí film ze série získával čím dál víc pozornosti a dnes se mezi hororovými fanoušky jedná v podstatě o kultovní klasiku.
Děj snímku se odehrává patnáct let po událostech originálu, a zároveň i po smrti sériového vraha s přezdívkou Gemini (Brad Dourif). Poručík Bill Kinderman (George C. Scott) v úvodu příběhu vzpomíná na svého přítele Damiena Karrase (Jason Miller), který tragicky zemřel během exorcismu mladé Regan MacNeil. Jeho pozornost nicméně okupuje i vlna brutálních vražd, které velmi blízce připomínají rukopis právě Geminiho. A čím hlouběji do propasti násilných aktů se Kinderman dostává, tím zřetelněji se před ním odkrývají temné síly, které za návratem Geminiho zjevně stojí.
Vymítač jako temná procedurálka
O tom, že Vymítač ďábla III není jen další snahou o vyždímání známé hororové značky, svědčí už jméno, které za ním stojí. Režisérem a scénáristou filmu je totiž William Peter Blatty, který napsal nejen scénář Friedkinova originálu, ale i jeho knižní předlohu. Překvapivě právě v Blattyho podání se ovšem diváci dočkali filmového Vymítače, který se od toho původního nejvíc liší.
Friedkinův film byl rodinným dramatem o spasení mladé dívky a víry všech, kteří se jí snaží pomoct. Blattyho snímek je oproti tomu v podstatě temnou procedurálkou, která by šla přirovnat třeba i k thrilleru Sedm (Se7en, 1995) Davida Finchera, jenž vznikl o pět let později. Na rozdíl od něj ale Blatty na brutální vyobrazení sériových vražd nijak nespoléhá. Detaily Geminiho řádění divákovi naopak zpravidla neukazuje a i zohavená těla obětí nechává skryta pod nemocničními prostěradly.
Branou do světa hrůz třetího Vymítače ďábla tak z větší části zůstává samotný Kinderman. Zvěrstva, kterých jsou lidé schopni se dopouštět i bez pomoci nadpřirozených sil, se totiž právě na něm podepisují celou jeho policejní kariéru. Kromě skvělého George C. Scotta v hlavní roli Blatty spoléhá hlavně na pomalé budování napětí a úzkostnou atmosféru neviditelného, avšak všudypřítomného zla. Klasickým hororovým lekačkám se režisér převážně vyhýbá, a když už se je rozhodne implementovat, dá tím vzniknout jednomu z nejikoničtějších filmových „jump scarů“ vůbec. Zdaleka nejvíc nicméně ve třetím Vymítači vynikají konverzační scény mezi Kindermanem a Geminim, během nichž Brad Dourif předvádí pravděpodobně ten nejlepší výkon své herecké kariéry.
Výjimečně konstruktivní zásahy studia
Divácký nezájem o dalšího Vymítače ďábla Blatty během produkce v podstatě předvídal. Jeho snímek původně nesl název Legion (podle vlastního románu, který filmem adaptoval) a mělo se jednat o ještě komornější psychologický horor bez komplexnějších trikových sekvencí. Studio Morgan Creek ale vyžadovalo změny těžící ze zavedené značky a přidání scén, které Blatty musel dotočit. Film tak získal název The Exorcist III a k tomu i zcela nové finále s doslovným vymítáním ďábla, jenž v původní verzi vůbec nebylo. V rámci těchto dotáček se k obsazení filmu navíc přidal i Jason Miller (ztvárnil Damiena Karrase už ve Friedkinově originálu).
Studiem požadované dotáčky ale filmu ve výsledku neublížily tolik, jak by se mohlo zdát. Finální exorcismus se atmosféře předchozích scén sice dost vymyká, v Blattyho režii je ale zároveň natočen tak syrově a vizuálně zajímavě, že celému snímku dodává nový rozměr. Od roku 2016 si fanoušci navíc mohou vychutnat i původní Blattyho verzi Legion, která vyšla ve speciální Blu-ray edici. Nejedná se ale o standardní režisérský sestřih, protože mnoho původních scén se dochovalo pouze ve VHS formátu a jejich vložení do zbytku filmu je tak silně patrné.
Blattyho původní finále bylo navíc nejen opět extrémně komorní, ale z určitého hlediska i silně antiklimatické. V rámci srovnávání obou verzí tak vyvstává zajímavý argument, že zásahy filmových studií do tvůrčí vize režiséra nemusejí být vždycky jen na škodu. Ať už ale díky těmto změnám anebo jim navzdory, Vymítač ďábla III stále zůstává jedním z nejzajímavějších a nejméně doceněných filmových hororů posledních dekád.
Přihlaste se k odběru newsletteru KATMAG a všechny nové články i podcasty vám budou chodit rovnou do mailu.
Baví vás, co jste si právě přečetli? Tak to sdílejte.
Sledujte KATMAG také na Twitteru a na Instagramu.