Žánrové klenoty: Šin Godžira
Americký Godzilla, který 17. listopadu vtrhne na streamovací službu Apple TV+, je náš kámoš. Japonská Šin Godžira z roku 2016 je přesný opak.
Nejznámější monstrum filmové historie se pravděpodobně nikdy netěšilo tak široké světové popularitě jako právě nyní. V říjnu vstoupil do japonských kin nový snímek legendárního studia Toho Gojira -1.0, zatímco 17. listopadu bude na streamovací službě Apple TV+ uveden nový americký seriál Monarch: Odkaz monster (Monarch: Legacy of Monsters) ze sdíleného světa Godzilly a King Konga. Za novodobým úspěchem této klasické značky přitom stojí dva tituly. Prvním je americký Godzilla Garetha Edwardse (2014), který pro současné „monsterversum“ sloužil jako odrazový můstek. Druhým pak japonská Šin Godžira (2016) – zdaleka nejsyrovější a nejděsivější filmová interpretace Godžiry od dob původního filmu z roku 1954.
Za prvních padesát let své existence vzniklo o Godžiře hned 28 japonských filmů (a jeden americký od Rolanda Emmericha, na který se většina fanoušků snaží zapomenout). Po roce 2004 se ale studio Toho rozhodlo poslat své populární monstrum na odpočinek, který přerušil teprve až úspěch Edwardsova snímku o deset let později. Otěže k nové japonské Godžiře pak Toho předalo dvěma režisérům: Hideakimu Anno, známému především díky jeho kultovnímu anime Šinseiki Evangelion (1995), a Šindžimu Higuči, režisérovi Plovoucího hradu (Nobô no shiro, 2012) nebo hrané adaptace Šingeki no kjodžin (2015).
Ten Godzilla, nebo ta Godžira?
Moderní americký Godzilla byl ve filmech nesporně pasován na „krále monster“ mužského rodu, japonština ale pohlaví původní Godžiry nikdy blíže nespecifikovala. Pro lepší přehled mezi západní a východní verzí ikonického monstra (a protože ženský rod jí v češtině prostě sluší víc) ho v tomto textu rozdělujeme na „toho Godzillu“ a „tu Godžiru“.
Po vzoru původního filmu z padesátých let se režisérské duo rozhodlo uchopit Godžiru jako alegorický nástroj ke konfrontování současných traumat v japonské společnosti. Zatímco originální Godžira (1954) byla manifestací v Japonsku stále zakořeněných hrůz z dopadu jaderných bomb na Hirošimu a Nagasaki, Šin Godžira záměrně evokuje novodobé pohromy: zemětřesení, tsunami a také havárii jaderné elektrárny Fukušima z roku 2011. Když nová Godžira poprvé vystoupí z moře a začne devastovat přilehlá města, zkáza, kterou za sebou nechává, připomíná dopady právě této katastrofy. A čím víc se monstrum přibližuje k Tokiu a dalším hustěji zalidněným oblastem, tím větší hrozbou se stává silná radiace, která z ní vyzařuje.
Politická satira na pozadí nestvůrného běsnění
Kromě vizuálních paralel se skutečnými pohromami ale Šin Godžira funguje i jako cílená kritika japonské vlády, jež v roce 2011 nebyla schopna na tíživou situaci včas reagovat. Když film zrovna neukazuje řádění samotné nestvůry, soustředí se na skupiny politiků a úředníků, kteří se nečekanou hrozbu snaží zastavit. Snímek diváka záměrně zaplavuje řadou vedlejších postav s velkým množstvím jmen, dialogů a doprovodných textů. V takových okamžicích se Šin Godžira stává politickou satirou, která ukazuje, jak je zkostnatělý byrokratický systém naprosto nepřipraven čelit krizové situaci.
Snímek přitom ale žádnou z lidských postav nevykresluje vyloženě antagonisticky. Všichni se tu snaží táhnout za jeden provaz se společným cílem zastavit Godžiru, nepřipravenost a nerozhodnost jim v tom ale brání. Kdykoliv se vláda konečně dohodne na nějakém postupu, Godžira je ve své zdánlivě nikdy nekončící fyziologické evoluci vždy o krok napřed. Jedinou nadějí proti pohromě se ve výsledku stává nová generace mladých politiků a vědců, jimž musí stará garnitura ve jménu svého vlastního přežití uvolnit cestu.
Apokalyptická noční můra
Satirická dějová linka lidských hrdinů ale zároveň silně kontrastuje s až mrazivě děsivým vyobrazením titulního netvora. Godžira si během skoro sedmdesáti let své existence prošla mnoha interpretacemi od chodící živelné pohromy přes hrdinskou ochránkyni Země až po prehistorického strážce přírodní rovnováhy. Tato Godžira ale není ničím z toho. Z moře se nejdříve vynoří jako jakýsi gigantický mlok s krvácejícími žábrami, jenž se až postupně vyvine v nezastavitelné radioaktivní monstrum. Během druhé poloviny filmu se pak řádění plně vyvinuté Godžiry překlopí v apokalyptickou zkázu bezmála biblických rozměrů. Tím Hideaki Anno ostatně odkazuje na Šinseiki Evangelion, v němž lidstvo vede nerovný boj s obřími kosmickými bytostmi, které postupně devastují Zemi.
Nová verze klasického monstra ale pro své řádění zároveň nemá žádný motiv. Tato Godžira pouze existuje, přičemž své vlastní existenci ani nerozumí, a film dokonce naznačuje, že je tvor v rámci svého nuceného vývoje v neustálé agónii. Finální evoluční fáze Godžiry připomíná jakýsi radioaktivní nádor, který si razí cestu naším světem a ničí vše, co je v cestě. Ne protože chce páchat zlo, ale protože je to jeho životní podstata.
V obrovské záplavě filmových verzí legendární nestrvůry je právě Šin Godžira jedinou, která ve svém alegorickém přesahu a kulturní relevanci obstojí při srovnání s originálem. Je to film, který je na velmi obecné rovině vlastně věrným remakem původní klasiky, zároveň ale nabízí zcela nový přístup. Na západě se velkého ohlasu nedočkala, v Japonsku se ovšem jednalo o obrovský finanční úspěch, jenž ocenila i kritika. Šin Godžira získala 11 cen Japonské filmové akademie včetně těch za nejlepší snímek a nejlepší režii, a k tomu odstartovala zcela novou éru filmů z produkce studia Toho.
Přihlaste se k odběru newsletteru KATMAG a všechny nové články i podcasty vám budou chodit rovnou do mailu.
Baví vás, co jste si právě přečetli? Tak to sdílejte.
Sledujte KATMAG také na Twitteru a na Instagramu.