TÉMA: Indiana Jones se našel ve světě her. The Great Circle je to nejlepší od původní trilogie
Nejslavnějšímu filmovému archeologovi ještě nedávno hrozilo, že se sám stane zapomenutou vykopávkou. Videoherní médium mu teď ale nabízí šanci na nový život.
Jméno Indiany Jonese už není, čím bývalo. Jeho páté filmové dobrodružství s podtitulem Nástroj osudu (Indiana Jones and the Dial of Destiny, 2023) v kinech předloni prošumělo s průměrnými recenzemi a nuznou návštěvností. Když se tedy v roce 2024 začaly objevovat první trailery na novou videohru Indiana Jones and the Great Circle, nikdo od ní nic moc nečekal. O to větším překvapením proto bylo, když se z The Great Circle vyklubal nejen důstojný následovník Indyho filmových dobrodružství, ale zároveň i jeden z nejlepších herních počinů loňského roku.
Volba studia MachineGames realizovat hru ze světa Indiany Jonese na první pohled dává i nedává smysl. Švédští vývojáři jsou na trhu nejlépe známí díky resuscitaci klasické akční série Wolfenstein (2014–), ve které hráči vášnivě masakrují zástupy nacistů, což je koneckonců také Indyho oblíbená kratochvíle. Na druhou stranu dělat z Indiany Jonese jenom chladnokrevnou střílečku by nenaplňovalo jeho plný potenciál a nebylo by to ani důstojné jeho odkazu.
Další volbou tak bylo udělat z herního Indyho akční adventuru ve třetí osobě plnou nejen střílení, ale i platformování a řešení nejrůznějších rébusů. Jenomže to se v minulosti stalo už několikrát; herní žánr proto dávno stihly ovládnout série jako Tomb Raider (1996–) nebo Uncharted (2007–), které jsou filmovým Indym silně inspirované. Světoznámý archeolog by tak musel imitovat svoje vlastní imitátory. V hledání Jonesovy herní identity proto MachineGames nakonec přišlo s řešením, které je překvapivé a riskantní, ale zároveň dává i perfektní smysl. Vytvořili totiž imerzivní simulátor.
Cítit se jako Indiana Jones
Immersive sim je ve světě videoher těžko definovatelný žánr, který bývá málo výdělečný, a zároveň velmi náročný na produkci. Imerzivní simulátory se zpravidla soustředí na hráčskou svobodu a rozmanitost herních systémů, přičemž k nejznámějším zástupcům žánru patří třeba série Thief (1998–2014), Deus Ex (2000–2016) nebo Dishonored (2012–2017). Místo lineárních levelů tyto hry obvykle nabízejí rozsáhlé mapy, ve kterých se hráč může pohybovat po vlastní ose a k řešení problémů přistupovat s využitím široké palety možností.
Považovat The Great Circle za čistokrevný immersive sim možná není úplně přesné, protože na rozdíl od typičtějších příkladů žánru obsahuje mise i podstatně lineárnější. Ty plní funkci filmově přepálených akčních sekvencí nebo různých logických problémů, se kterými se Indy setkává v prastarých kobkách. Z převážné části se ale hra po vzoru klasických simulátorů opravdu soustředí na konkrétní lokace jako Vatikán nebo egyptská Gíza, které fungují jako velké otevřené mapy. V nich hráč může k hlavním i vedlejším úkolům přistupovat v libovolném pořadí a z četných úhlů, přičemž klíčový je zde i repertoár nástrojů a zbraní, které jsou mu k dispozici.
Herní Indy se totiž docela věrně drží arzenálu toho filmového: po ruce má vždy věrný bič a cokoliv, co se vejde do jeho brašny. Většinou s sebou sice nosí i revolver, střílet nacisty po stovkách jako B.J. Blazkowicz ale nedokáže a častěji proto k obraně i útoku používá to, co mu zrovna přijde pod ruku: od obouručního kladiva přes akustickou kytaru až po záchodový zvon. A když ani to nezabere, doktor Jones se vždycky může spolehnout na své dvě pěsti, kterým při kontaktu s nacistickou kebulí nechybí ikonicky třaskavá ozvěna z archivů Lucasfilmu.
Indy ale často vůbec nemusí bojovat a pokud chce hráč k dosažení cíle využít nenápadnější strategii, může se kolem většiny nepřátel proplížit nebo je zmást vhodným přestrojením. V prozkoumávání různých oblastí pak Indymu pomáhá foťák nebo obyčejný zapalovač, zatímco pro orientaci na mapě či porovnávání vodítek je místo přehledného herního menu nutné použít jeho zápisník. Ten přitom hráči vždy ukáže všechny důležité informace, aniž by ho zároveň panovačně vodil za ručičku.
V lineárnější hře by tento více realistický přístup ke schopnostem a inventáři mohl vyznít jako zbytečně neintuitivní a rigidní, v žánru imerzivních simulátorů ale funguje přesně tak, jak má. Z prohlášení amerického serveru IGN, že v sérii Batman: Arkham (2009–) se hráč „opravdu cítí jako Batman“ se během let herní novinařiny sice stal nechtěný mem, totéž by ale neironicky šlo říct také o The Great Circle.
Digitální dobrodružství hodné celuloidu
Příběh The Great Circle se odehrává v roce 1937, tedy přesně mezi Dobyvateli ztracené archy (Raiders of the Lost Ark, 1981) a Poslední křížovou výpravou (Indiana Jones and the Last Crusade, 1989). Poté, co záhadný obr (Tony Todd) z Indyho univerzity ukradne sošku kočičí mumie, se doktor Jones vydá po jeho stopách do Vatikánu, kde se setká s italsku novinářkou Ginou Lombardi (Alessandra Mastronardi). Společně pak zjistí, že nacistický archeolog a důstojník SS Emmerich Voss (Marios Gavrilis) hledá ztracené artefakty nacházející se po ose zemské hlavní kružnice, které mají jejich držiteli odemknout nebezpečnou a nadpřirozenou moc.
Z hlediska příběhu má The Great Circle vše, co by každé správné Indyho dobrodružství mít mělo: řadu exotických i dávnověkých lokací plných rozumu se vymykajících pastí a hlavolamů, temperamentní společnici i mrazivého padoucha. Gina rozhodně patří k ráznějším ženským postavám ze série a mezi ní a Indym funguje velmi jiskřivá a zábavná chemie (byť při řešení různých hádanek do hráče rýpe možná až moc). Voss se pak řadí k jedněm z nejděsivějších antagonistů celé franšízy a místo hrubé síly nebo zástupu vojáků (který má ovšem k dispozici taky) využívá chladnou preciznost psychologické manipulace. Vlastní motivy k celosvětovému hledání artefaktů má přitom i záhadný obr Locus v podání amerického herce Tonyho Todda. Todd, který se nejvíc proslavil rolí Candymana ze stejnojmenné filmové série, zemřel 6. listopadu 2024 ve věku 69 let a The Great Circle je tak jeho posledním hereckým projektem.
Přestože vzhled herního Indiany Jonese je pochopitelně založený na Harrisonu Fordovi, hlas, mimiku a celkovou fyzikálnost mu s využitím motion capture propůjčil americký herec Troy Baker. Ten je přitom ve světě videoher jako doma a vedle desítek dalších projektů se proslavil třeba rolí Joela ze série The Last of Us (2013–). Ve ztvárnění Indyho se Baker nesnažil za každou cenu imitovat Fordův hlas, ale spíš vystihnout jeho unikátní energii a intonaci. Díky tomu je jako Indiana Jones dobře rozpoznatelný a autentický, aniž by zároveň sklouzával do škatulky celebritních imitátorů.
Indiana Jones and the Great Circle vyšel 9. prosince 2024 pro Windows a současnou generaci konzole XBOX, přičemž začátkem letoška by měl být uveden i na konkurenční PlayStation 5. A nehledě na to, že ho kvůli prosincovému vydání minuly videoherní nominace nebo ocenění, se těší velmi pozitivním ohlasům z řad hráčů i kritiků. Zároveň se může pochlubit také poměrně solidními tržbami, což je obzvlášť úctyhodné vzhledem k tomu, že titul je součástí předplatitelské služby XBOX Game Pass, a tudíž si ho velká část hráčů ani nekupuje.
Studiu MachineGames se tak zdánlivě podařilo nemožné: oživili umírající filmovou značku s využitím velmi specifického a často nevýdělečného herního žánru, který zároveň skloubili s podstatně přístupnější formou lineárních adventur. Kdyby měli vývojáři na základě tohoto úspěchu začít pracovat na pokračování, mohlo by to znamenat odstartování zcela nové éry pro fanoušky jak Indiany Jonese, tak imerzivních simulátorů. Pokud by se to ale náhodou nestalo (immersive simy v tomhle přece jen mají neblahou historii), ani to nemusí být nutně důvod k truchlení. Indiana Jones and the Great Circle je totiž unikátní herní zážitek a jedna z nejlepších her nejen roku 2024, ale celé aktuální konzolové generace.
Přihlaste se k odběru newsletteru KATMAG a všechny nové články i podcasty vám budou chodit rovnou do mailu.
Baví vás, co jste si právě přečetli? Tak to sdílejte.
Sledujte KATMAG také na Threads a na Instagramu.
 | A guest post by
|