Vzpomínáme s láskou: Nebezpečná síť
Nebezpečná síť je film z doby, kdy hackeři jezdili na skateboardech, měli za opaskem diskety a nebyli najatí ruskou vládou, aby podnikali kybernetické útoky na demokratické volby po celém světě.
Sci-fi filmy měly vždy oproti ostatním žánrům o něco horší život. Zatímco klasický film stárne jen tak moc, jak stárne jeho pojetí společnosti (zdravíme lehce rasistický Jih proti Severu), u sci-fi stačí počkat pár let a kdysi geniální triky a nadčasová témata jsou divákovi přinejlepším k smíchu. Ale možná je to naopak jedním z největších kladů těchto filmů; že se z nich postupem času stávají sondy do myšlení a časů dávno minulých. A přesně takovým snímkem je dnes polozapomenutá devadesátková pecka Hackers (1995).
Film v češtině překřtěný na Nebezpečnou síť (protože nikdo v barrandovských dabingových studiích zřejmě až do tohohle snímku o hackerech neslyšel), vypráví příběh mladého nadějného počítačového génia Dadea Murphyho, který se již coby jedenáctiletý školák naboural do počítačových systémů největších finančních institucí, za což byl jako nezletilý (ach, ta Amerika a její zákony!) odsouzen k výjimečnému trestu. Až do svých 18 let tak podle rozhodnutí soudu nesměl Dade alias Zero Cool používat ani počítač, ani telefon. Proč telefon? Jak jinak byste se chtěli v devadesátkách připojit do počítačové sítě než přes pevnou linku?
Po 7 letech se čerstvě dospělý Dade pod novou přezdívkou Crash Override opět stává hackerem, tentokrát ale není sám. Doba se posunula a Dade na nové střední škole poznává skupinu počítačových nadšenců, kteří ze všeho nejraději jezdí na skateboardu a kolečkových bruslích (a to dokonce i v interiéru), hackují vládní systémy a vzájemně se předhání v tom, kdo víckrát řekne nějaké cool počítačové výrazivo jako megabite, mateřská deska nebo datová síť.
Crash Override a jeho počítačová parta se velice brzy stanou obětí geniálního plánu ďábelského hackera, který si říká The Plague. Ten vydírá nadnárodní korporát, ve kterém pracuje jako bezpečnostní technik – pomocí viru plánuje ukrást přes 25 milionů dolarů, přičemž chce celou operaci svést právě na Dadea a jeho kamarády. To by ale nesměl být Dade tím nejlepší hackerem na celém světě…
Jak sbalit holku? Přece pomocí počítače!
Zápletka filmu není z nejhorších. Jedná se o klasický příběh, kdy skupina středoškoláků společnými silami porazí mnohonásobně silnějšího padoucha. Takových filmů jsme od 80. let viděli habaděj (namátkou mě z hlavy hned napadá třeba takový Ready Player One). Zatímco v Trávníkářovi, o kterém jsem psal ve Vzpomínáme s láskou minule, se nacházela snad všechna scénáristická klišé devadesátých let, děj Nebezpečné sítě si dokážu dobře představit i zasazený do současnosti.
Co z filmu Iaina Softleyho dělá tu úžasně devadesátkovou podívanou je samotné pojetí počítačového světa. Psal se rok 1995 a pro většinu lidí byly počítače a internet buď velkou neznámou, nebo naopak bránou do úžasného světa, kde je možné cokoliv – tedy pokud vás nelimitovala velikost vaší tří a půlpalcové diskety. Dnes jsme na zázraky internetu dávno zvyklí, takže původně kulervoucí scéna, ve které se hlavní hrdina nabourá do počítačového systému místní televize, nás teď už spíš rozesměje.
Středoškolák Dade, kterého ztvárnil tehdy třicetiletý Jonny Lee Miller (Sick Boy z Trainspottingu!) s nádherně špatným americkým přízvukem, se brzy stane hlavním vůdcem hackerské party, jejíž součástí je – a teď se podržte – dokonce i jedna dívka! Kate Libby (hraje ji mladičká Angelina Jolie), řečená Acid Burn, se Dadeovi vyrovná ve všech ohledech, a navíc má krátké vlasy a velice výrazný emo make-up. To aby bylo každému jasné, že tahle holka není jako ostatní holky. Máloco ve snímku pak zestárlo tak špatně, jako druhá dějová linka, ve které si chce Dade domluvit s krásnou Kate rande. A tak se o to randě vsadí – když se Dadeovi podaří hacknout více systémů než Kate, půjde s ním dívka ven. V roce 1995 musel být tohle vlhký sen každého počítačového geeka. Vlastně, to možná je i dnes.
Hackování je ta činnost, při které hodně bliká červená
Každý, kdo někdy viděl programátora při práci, ví, že pozorovat jakoukoliv složitější práci s počítačem je děsná nuda. Filmaři se tedy museli popasovat s otázkou: jak udělat černobílé kódy a neustálé klepání do klávesnice zábavnými? No přece pomocí barviček a všudypřítomných vizuálních efektů! Když se tedy hackerský gang konečně pustí do epické programátorské bitvy proti Plagueovi, všechny servery začnou barevně blikat, zatímco počítače hackerů jsou plné psychedelických grafik a animací, které mají symbolizovat postupné hackování souborů. Každému, kdo používal počítač před rokem 2000, musí být jasné, že už po 5 minutách neustálého renderování barevných obrázků by notebooky hlavních hrdinů buď zkolabovaly nebo rovnou vybouchly. Na druhou stranu, bez tohohle efektu by to vážně nebyla nic moc podívaná.
V tom asi spočívá i největší úskalí celého snímku. V roce 1995 většina z nás neměla ponětí, čeho jsou počítače kromě Solitairu a Malování schopné, a tak jsme mohli celkem pohodlně předstírat, že takhle hackování skutečně vypadá. Dnes už je to ale srandovní představa. Nebezpečná síť není špatný film, ale už se asi, s výjimkou nadšenců do počítačového pravěku a fanoušků obskurních sci-fi snímků, nenajde nikdo, komu by byl tenhle film určen.
❤️ Podpořte nás přes Buy Me a Coffee.
Přitom se jedná o poměrně dobře napsaný i natočený příběh doprovozený naprosto fantastickým elektronickým soundtrackem, který mi poslední týden dělá hudební kulisu při práci. Jestli chcete sondu do počítačového světa před miléniem nebo úsměvnou zábavu na sobotní večer, je Nebezpečná síť přesně pro vás. Jak to shrnul můj známý: „Kámo, film, ve kterým hlavní padouch ukradne disketu a odfrčí na skateboardu prostě nemůže být špatnej“. A vlastně měl pravdu.
Bavil vás tenhle článek? Můžete ho sdílet, kde je libo:
Přihlaste se k odběru KATMAGu a všechny nový články vám budou chodit přímo do pošty. Stačí vyplnit e-mailovou adresu tady: