Vzpomínáme s láskou: Šílenství
V 90. letech nad filmy Johna Carpentera už většina diváků zlomila hůl. Jeho lovecraftovský horor Šílenství ale patří k tomu nejlepšímu, co v rámci žánru vzniklo.
John Carpenter je považován za jednoho z nejvýznamnějších žánrových režisérů filmové historie, takového uznání se mu ale nedostávalo vždy. Je pravda, že z filmů jako Věc (The Thing, 1982), Starman (1984) nebo Velké nesnáze v Malé Číně (Big Trouble in Little China, 1986) se během let staly opěvované klasiky, v době jejich vzniku ale šlo naopak o zpravidla finanční propadáky, které jen prohlubovaly Carpenterovu nevoli vůči hollywoodskému systému.
V průběhu 90. let byl tak Carpenter nucen zaměřit se na menší projekty zpravidla hororového žánru, který ho v průběhu dekád koneckonců proslavil nejvíc. S Městečkem prokletých (Village of the Damned, 1995), Upíry (Vampires, 1998) nebo Duchy Marsu (Ghosts of Mars, 2001) ale upadala jak kvalita jeho filmů, tak i zájem. To nakonec vedlo až ke Carpenterově odchodu do režisérského důchodu, který od té doby přerušil pouze filmem The Ward z roku 2010. V oněch osudných 90. letech se mu ale zároveň podařilo natočit film, který je dodnes silně nedoceněný dokonce i na jeho poměry: Šílenství (In the Mouth of Madness) z roku 1994.
V Šílenství americký režisér znovu spojil síly s novozélandským hercem Samem Neillem, s nímž poprvé spolupracoval už na filmu Neviditelný na útěku (Memoirs of an Invisible Man, 1992). Neill v In the Mouth of Madness hraje Johna Trenta, cynického vyšetřovatele pojistných podvodů. Trent je najat, aby prozkoumal záhadné zmizení populárního hororového spisovatele Suttera Canea (Jürgen Prochnow), jenž se ztratil i s rukopisem očekávané literární novinky. Trent zpočátku předpokládá, že Caneovo zmizení je jen marketingový trik vykonstruovaný knižními vydavateli. Jakmile ale spolu s editorkou Lindou Styles (Julie Carmen) dorazí do městečka Hobb’s End, které má existovat pouze v Caneových románech, začne si uvědomovat, že něco tady tak úplně nesedí. A že hranice mezi fikcí a realitou je mnohem tenčí, než by si kdy dokázal představit.
Pocta velikánům knižního hororu
Filmové Šílenství v samotném svém jádru těží z odkazů na dílo hned dvou populárních hororových spisovatelů: Stephena Kinga a Howarda Phillipse Lovecrafta. Konkrétně z Kinga film čerpá spíše povrchově s cílem nastínit nám kult osobnosti kolem Suttera Canea a jeho knih. Ty jsou totiž kritiky sice často považovány za brak, zároveň si ale udržují velmi širokou a intenzivní fanouškovskou komunitu. Přímo King je ve filmu dokonce zmíněn v kontextu prohlášení, že ani on se v popularitě a počtu prodaných výtisků Caneovi nevyrovná.
Mnohem hlouběji pak snímek těží z fenoménu amerického hororového spisovatele první poloviny 20. století H. P. Lovecrafta, k němuž ostatně odkazuje i samotný název filmu. In the Mouth of Madness totiž záměrně evokuje In the Mountains of Madness (V horách šílenství), jednu z jeho nejslavnějších povídek. Dnes je Lovecraftovo dílo známé hlavně díky představení a popularizování hororového subžánru kosmické hrůzy. Ten se soustředí na děsy nepopsatelné a neuchopitelné lidskou myslí, což protagonisty Lovecraftových příběhů často dohání až k duševnímu zhroucení a brutálním skonům.
Bojovat o svou vlastní duševní příčetnost přitom musí i filmový Trent, když postupně odkrývá záhadu Hobb’s End, Suttera Canea a temných sil, které za ním stojí. Šílenství sice není adaptací žádné konkrétní Lovecraftovy povídky, v rámci atmosféry a jednotlivých motivů se ale i tak jedná o jedno z nejlepších filmových zpracování jeho díla.
Carpenter byl v tomto ohledu pro In the Mouth of Madness perfektním režisérem. Vedle svých zkušeností s adaptováním Stephena Kinga v podobě filmové Christine z roku 1983 zde totiž navazuje především na svou předchozí práci s vesmírnou hrůzou ve Věci a Vládci temnot (Prince of Darkness, 1987). Právě spolu s nimi totiž Šílenství dle jeho vlastních slov tvoří takzvanou „apokalyptickou trilogii“; trojici filmů, které sice nejsou provázány narativně, ale spojuje je jejich temná atmosféra a nihilistické poselství.
Poslední Carpenterova klasika
In the Mouth of Madness vzniklo ve stejném roce jako Nová noční můra (Wes Craven's New Nightmare, 1994), o které se na KATMAGu vloni rozepsal Arian. Přestože ne do takové hloubky, jako tomu bylo právě u Cravenova završení filmové série o Freddym Kruegerovi, i Šílenství si zajímavě hraje s meta přístupem přelévajícím knižní a filmové vyprávění do reálného světa. Také to z něj dělá jeden z nejzajímavějších Carpenterových filmů i nad rámec jeho devadesátkové tvorby. Pak už to ale bohužel šlo jen z kopce.
Některé neblahé trendy carpenterovských devadesátek, které byly nejvíce patrné v jeho pozdějších filmech Upíři a Duchové Marsu, totiž vystrkují růžky právě už v Šílenství. I přes hutnou atmosféru a precizní vizuální efekty se Carpenter v In the Mouth of Madness bohužel až příliš spoléhá na levné filmové lekačky. Rockově laděný soundtrack, který si režisér tradičně složil sám, navíc zestárnul podstatně hůř, než jak tomu je u jeho ikoničtější synthové hudby ze 70. a 80. let. Ústřední skladba uvozující celý film je sice sama o sobě chytlavou vypalovačkou, která se stala populárním kouskem obzvlášť na Carpenterových instrumentálních koncertech, do samotného filmu se ale moc nehodí.
Podobné menší neduhy by každopádně neměly stát v cestě tomu, jak výjimečným a často opomíjeným filmem Šílenství skutečně je. Vedle zalíbení v podobných aspektech hororového žánru mají totiž Lovecraft i Carpenter společnou ještě jednu věc: oba byli v době svého kreativního působení zoufale nedocenění. Zatímco ale Lovecraft zemřel v chudobě a relativním zapomnění a světového úspěchu se dočkal až posmrtně, John Carpenter je stále naživu. A tak může se zadostiučiněním sledovat, jak další a další generace diváků objevují jeho dříve zatracovaná díla.
Přihlaste se k odběru newsletteru KATMAG a všechny nové články i podcasty vám budou chodit rovnou do mailu.
Baví vás, co jste si právě přečetli? Tak to sdílejte.
Sledujte KATMAG také na Twitteru a na Instagramu.